Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

III. kapitola Vyúčtování III. část

6. srpna 2012 v 12:00 | Zizi Ingen |  Druhá cesta z podsvětí - Magic Central
Takže pokačujeme...











''Ale- ale je to i tvůj nepřítel!'' vyhrkl konečně Nick.
''Ne! Mými nepřáteli jsou Andoriané a všichni, kteří jsou proti koruně! Nebudu se plést do nějaké nedpozemské války, do které mi nic není!'' zavrčela prudce a pokračovala v chůzi.
Max na jejím rameni hudroval, že by jim měla dát šanci, ale ona ho ignarovala. Bylo jí jedno jestli mluví pravdu nebo ne, ona se nechtěla dostat do další války a navíc do takové, do které jí nic není a která se jí ani moc netýká.
Najednou do někoho vrazila. Ustoupila stranou a pohlédla do Juliusových modrých, pronikavých, odhodlaných očí. Tvářil se vyrovnaně, ale i jaksi... ne dojatě, ale pobaveně. Jako by mu její chování někoho připomínalo.
''Ty máš strach!'' řekl jako by to byl objev století.
Eurenee se uchechtla. ''Tak to sis mě asi s někým spletl, protože já se nikdy nebojím a to nikoho!''
''A co takhle, že je to pravda?'' Eurenee zatajila dech. ''Bojíš se, že to, co ti řekla královna je pravda a tvá matka tě opustila a že ty jsi jedna z nás.''
Eurenee ucouvla a nebezpečně zúžila oči.
On se k ní pomalu a nebezpečně přibližoval. ''Máš strach, že jsi opravdu moc silná a že tu moc nedokážeš ovládat a tak ji nechceš ani probouzet. A chceš doufat, že časem zmizí, ale já ti povím novinku...''
Eurenee už stála opřená o zeď a on se jí skoro dotýkal. Max tiše prskal a celý se naježil. A Eurenee se neodvážila ani pohnout.
Vždycky si myslela, že její tělo je její největší zbaň, ale oproti němu si připadala drobná a slabá, ale nenechala to na sobě moc dobře znát. Byl o hlavu vyšší než ona a určitě mnohem silnější.
''Před svou Mocí neutečeš. Bude tě pronásledovat, dokud tě celou nezničí...''
Eurenee toho už měla dost.
''Mě nic nezničí! A své Moci se nebojím, protože je mou součástí a bude mě poslouchat!'' prudce ho od sebe odstrčila. Na její reakci čekal, ale nečekal, že bude tak silná.
Hlupák, pomyslela si. Myslí si, že dokáže porazit bojovnici, která nikdy neprohrává.
''A jen rozhodnu, jestli bude ničit nebo pomáhat. A jestli si myslíš, že před ní chci utéct a že z ní mám strach, tak se dost pleteš!'' zavrčela hrozivě, duhovky jí rudě plály a cítila, jak se jí do těla žene horkost. Byl to povědomí pocit, ale zároveň i zapomenutý.
Julius se zdál být překvapený a otřesený silou jejích slov. Ona měla vždycky vliv na lidi, když mluvila, lidé nejen slyšely její hlas, ale i její podvědomí hlas, který nikdo nedokázal přesněji identifikovat. Pro ostatní to bylo jako by mluvila dvojím hlasem, který by je ve vteřině dokázal usmrtit.
Eurenee se musela co nejdřív uklidnit a tak odešla, tentokrát se za ní nikdo nevydal. A ona za to byla ráda.
Vyšla ven do mlhavého rána.
Eurenee, proč si je odmítla? Nemáme přece bojovat proti Zrádcům?
Dobrý postřeh! Proti 'Zrádcům' nikoli nějaké sestře nějaké stvořitelky.
Fajn, jak myslíš, ale kam vlastně jdeme a proč nepočkáme na Metta s Edem?
Zaváhala. Ani ona sama nevěděla, kam by měli jít, ale na tu druhou otázku znala odpověď. Nebudu ohrožovat Mettův život... odpověděla prostě a rozumně.
A kam tedy půjdem?, naléhal dál Max.
''Nevím...'' odpověděla nahlas Eurenee. ''Ale rozhodně nebudu před nikým utíkat a schovávat se.''
Nakonec se rozhodli ještě chvíli v království zůstat a Eurenee se začala připravovat na cestu. Začala si schánět peníze, informace o různých světech a o sobě samé; ale nedosáhla téměř žádného výsledku. Nikdo o Dětech Moci nic nevěděl.
Eurenee to po dvou týdnech začínala vzdávat.
Byl pátek před tříměsíčním volnem školáků a učitelů a Eurenee měla poslední den se svou třídou.
Specializovala se sice na dva obory, ale získala i svou vlastní třídu, o kterou se měla starat.
Tu třídu dostala na starost z toho důvodu, že měli podobné schopnosti jako ona v jejich věku. Sice ne až tak výrazné, ale přesto tu byli.
Neučila žádné malé děti, ale většinou se pohybovali ve věku patnáct - dvacet let.
Ani princezně se nechtělo sedět ve třídě a vykládat svým svěřencům o tom, jak je na ně pyšná a že ví, jak moc se snažili a tak je vzala na pláž.
Všichni skákali do vody a bavili se.
Eurenee si sedla na osužku a pozorovala je s úsměvem v očích - rty se jí nikdy nezkoutily v úsměvu.
''Zatraceně Maxi! Vůbec jsme v hledání nepokročili!'' hudrovala a pak zakřičela na dva kluky, kteří házeli jednu holku do vody ať jí pustí. Kluci ji samozřejmě pustili - ale do vody.
Maxovi zacukali koutky, ale pak zvážněl. ''Já vím. Ale co s tím naděláme?''
''Že byste konečně začali poslouchat?'' zaptal se Julius.
Eurenee znuděně protočila oči. ''Už zase ty?'' zavrčela.
Julius jí od jejich posledního setkání stále pronásledoval a pořád jí dokola opakoval, že by ho měla poslouchat a podobný kecy.
Sedl si vedle ní na osužku.
''Naposledy, když's mě poslouchala jsem ti zapoměl říct, že sestra naší Stvořitelky vládne Zrádcům.''
Pobaveně sledoval, jak se jí zorničky rozšířily údivem a mělo to na ní přesně ten účinek, který očekával - přešla do obranného postoje.
''A tos mi to nemohl říct už před týdnem?! Já si tady jako totální dement scháním informace o všem možném a snažím se najít jakkoukoli zmíňku o Zrádcích a ty mi něco takovýho řekneš až teď?! Do hajzlu!''
''Sss.'' položil jí prs na rty. ''Dáváš těm dětem špatný příklad.'' zašeptal.
Eurenee se na něj zamračila a odtáhla se od něj. Nakonec se zvedla a oprášila ze sebe písek. ''Dobrá. Půjdu s vámi.'' řekla, ale nenechala Juliuse v duchu jásat moc dlouho. ''Ale dám ti radu: nestrácej se mnou čas. Na mě už láska nemá žádný vliv...'' řekla chladně, ale Juliusovi se zdálo, že v jejích očí zahlédl bolest a smutek, avšak barva jejích očí zůstávala stále černá - to by mnohé zmátlo, ale on ji znal, ačkoli ona to netušila.
Věděl o ní všechno. Byla vampírská princezna a k tomu bojovnice - byla slavná, ale její minulost nikdo neznal. Byla velmi citlivá na své soukromí. Tvrdí se o ní, že celou její minulost nezná ani její parta.
Ale co bylo nejdůležitější - ona souhlasila, takže s nimi stoprocentně půjde. Všichni znali její pověst, že nikdy nikoho nezklame a že vždy dodrží dané slovo. Nikdy nikoho nezradila, protože sama prý už byla mnohokrát zrazená a nechtěla, aby se něco podobného stalo i ostatním.
Eurenee se k němu ještě sklonila. ''Večer u brány.'' sykla naléhavě a pak se od něj vzdálila.
''Hej lidi! Ke mě!'' zavolala ne ně, jak na psy. Julius se pobaveně uchechtl.
Kolem ní se schromáždilo asi osmnáct lidí a sledovali jí upřeným pohledem, kterým jasně dávali najevo, že jí berou vážně.
''Takže za půl hodiny bychom měli končit, ale já si ještě musím něco zařídit, takže skončíme už teď. Takže všichni jste prošli do dalšího ročníku a jsem ráda, že nikdo nemá ani čtyřky...''
No, jistě. Přece nechtějí zklamat princeznu... Jí si nikdo netroufne zklamat. Jak ubohé... pomyslel si Julius, který se stále rozvaloval na osušce.
Já to slyšela! ozvalo se telepaticky od Eurenee.
''Takže... Ricku? Rozdáš to, že jo?'' Ani nečekala až jí blonďák odpoví a odešla z pláže. ''Jo a abych nezapoměla: Užijte si prázdniny! Příští rok se zase uvidíme ve třídě!'' Její třída se s ní rozloučila a ona zamířila k Juliusovi. ''A ty taky vypadni!''
Julius se zvrtěl a dal si ruce za hlavu. ''Já si myslím, že tu ještě chvíli pobudu...''
Eurenee ho prudce schodila z deky a složila jí do tašky, kterou měla opřenou opodál. ''Tak si tu buď, ale koukej tam být včas. Jasný?!''
Protočil oči a drze se usmál. ''Fajn. Nenechám tě čekat princezno...''
''Tu princeznu si nech! Víš stejně jako já, že žádnou princeznou nejsem!''
Julius chtěl ještě něco namítnout, ale ona už odešla a v patách jí šel její elemnar, který se proměnil v "obyčejného" bílého tygra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jdete si za svým snem?

Ano!
Možná...
Ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama