Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

Srpen 2012

Úplný konec...

9. srpna 2012 v 19:04 | Zizi Ingen |  Novinky
Takže naposledy vás vítám na tomto blogu a pod přezdívkou Zizi Ingen.
Ale s psaním nekončím! Pouze se i se svými povídkami stěhuji na jiný blog. Neptejte se mě proč, protože nevím, jak bych vám odpověděla... Vlastně jo, vím. Odpověděla bych, že tento blog je zaneřáděn spoustou článků, které jsou naprosto zbytečné a tak místo dlouhého mazání a upravování se stěhuji na ten nový blog...
Takže naposledy se s vámi loučím zde...

Legenda....

9. srpna 2012 v 15:59 | Zizi Ingen |  Moje knížky
Mladá žena jménem Riala dostala mocný dar. Nikdo netušil od koho ten dar dostala ani proč, ale náležel jí a přinášel jí moc i slávu.
Žila v jiné daleké dimenzi. V takové, kde lidé žili se zvířaty v míru, kde všechno bylo navzájem spjaté a kde neexistovala zlost, nenávist ani pýcha. Všichni měli všechno a všichni byli šťastní.
Až na tu dívku.
Jak se později ukázalo její dar se pro ní stal prokletím. Viděla neviděné - v tom spočíval její dar. Mluvila a slyšela mrtvé. Svou moc čerpala z měsíce a říkala si "Měsíční záře". Ale sama nenáviděla svou moc, nechtěla vidět mrtvé a nechtěla slyšet o pohromách, které se měli stát a které jí varovali, aby pomohla své rase.
Po časech se na svůj dar doslova vykašlala a našla si muže, se kterým splodila děti. Dvě dcery a pět synů. Od té doby, co porodila první dítě o svůj dar přišla.
Nejprve byla ráda, ale po časech začala šílet a nakonec se objesila.
Ale její dar putoval dál v krvi, kterou dědili po generace její děti.
Až nakonec toto prokletí dosáhlo generace žen, kdy se v jejím potomstvu objevily čtyři dcery a všechny měly rudé vlasy. To mělo jejich osadě přinést štěstí, ale všichni změnili názor, když se jejich matka umlátila kamenem a jejich otec se proměnil v kojota žíznícího po lidské krvi.
Všichni vesničané je chtěli upálit, ale zastala se jich jejich babička, moudrá vědma a vůdkyně celé vesnice a její názor se rovnal názoru světla.
Jak dcery rostli nepokoje přestali, ale když nejstarší z dcer dosáhla věku osmnácti let... zemřela. Nikdo nikdy nezjistil, jak se to stalo, ale v den jejích narozenin ji našli mrtvou ve studni a bez veškeré krve.
Když druhá dcera dosáhla věku osmnácti let také zemřela. Našli ji obješenou na nejvyšší budově ve vesnici.
U třetí dcery se stalo totéž. Také ji na její osmnácté narozeniny našli mrtvou, ale temnokrát byla pohřbená v zemi a z hrudi jí vyrůstal plevel.
Všichni čekali, že u čtvrté dcery nastane totéž a nikdo o tom před ní nemlčel, ale ona se svého osudu nebála. Na své osmnácté narozeniny vyrazila brzy ráno k nejbližší sopce. Usoudila, že další bude na řadě oheň. Vystoupala na horu ještě před polednem a strávila tam celý den až usnula... ale nic se jí nestalo.
Druhého dne se vydala zpět do vesnice a všichni nad ní žasli. Nejen, že se vrátila živá, ale ještě se jí po délce celých zad a pažích táhla složitá safírová tetování v podobě spirál a různých znaků.
Žila mnoho let spokojeně ve vesnici a její babička jí učila všemu možnému..
Ale ona sama se naučila ovládat svou moc. Předpovídala neštěstí a pomáhala lidem a za to ji někdo odměňoval stálou krásou a mládím, ale jí to bylo jedno. Pomáhala, protože to byl její úděl ne proto, že chtěla něco na oplátku.
Podle pověstí měla vlasy rudé jako oheň a v očích jas oceánu a jaro syté. Pleť bílou jako lilie a tvář jemnou jako hebvábý. Tělo pružné a vysoké postavy byla. Byla štíhlá a krásou oplývala. Její hlas byl jemný, ale jako ostří meče nebezpečný byl.
Po mnoho staletí žila ve své rodné vesnici a dávala lidem bezpeční a svou lásku. Nakonec se ona stala vědmou a ženy mužům rovny, díky jejím činům.
Ale pak se všechno pokazilo...
Do jejich světa vniklo zlo a zášť. Zničili vše co jim stálo v cestě.
Tajemní bojovníci se zlatýma očima a nekončící touhou zabíjet a ničit.
Do každého města se dostali a vždy povraždili všechny muže a děti do patnácti let. Všechny ženy pak nechali pokleknout před jejich pánem a žadonit o milost, ale nikdy se jim žádné nedostalo.
Dostali se i do jejich vesnice a dívka tomu nedokázala nijak zabránit. Kolem ní probíhal krutý boj. Muži i ženy utíkali před jejich hněvem, ale nebylo jim to nic platné. Muži umírali ve vlastní krvi a děti bez hlav káceli se k zemi.
Vůdce si všechny ženy svolal doprostřed vesnice. Všechny její svěřenkyně brečely a když jim přikázali, aby před ním poklekly a žadily, poslechly; jen ona ne.
Předstoupila před něj a tvrdě mu pohlédla do očí, beze strachu mu hleděla do tváře a neprosila o milost, nebrečela a neškemrala o slitování, neklečela. "Poklekni před mým hněvem smrtelnice!" křikl na ní, ale ona ho neposlechla.
"Klekám jen při modlitbách." pronesla vážným, sebevědomým hlasem. "A modlit se k tobě by bylo jako modlit se k hromadě hnoje!"
Ženy klečící za ní zalapaly po dechu, dokonce i někteří jeho druzi se zdáli být zaskočeni.
"Nemám strach ze smrti - je souzena každému z nás. A ty, ač říkáš, že nás ušetříš, budeme-li o to žádat, lžeš! Ať poklekneme a budeme prosit, nebo půjdeme hrdě se vztyčenou hlavou čelit smrti. Zemřeme!"
Všichni ohromeně mlčeli, než se jedna ze zlatookých přiblížila k vůdci a zašeptala: "To je ta, kterou jsme hledali, pane..." Žena se po vědmě užasle podívala, ale nezahlédla na ní ani stopu po zaváhání nebo strachu. Ani když se Vůdce zvedl ze svého trůnu a přešel až těsně k ní, aby si mohl prohlédnout její tvář.
Chytl ji za hlavu jako by jí chtěl pohladit, ale všichni si mysleli to samé - chce jí zlomit vaz. Ona však nezaváhala ba ani na vteřinu a dál mu hleděla do očí.
Vážně pokýval hlavou. "Ano! Je to ona!" řekl a poodešel pár kroků od ní. "Přiveďte ji do mého stanu!" rozkázal.
"A co s těmi ostatními?" otázal se jeden z jeho sloužících.
Vůdce se opovrženě podíval na ženy, které ještě pořád plakaly a klečely na vlhké, studené hlíně a špinily se od krve svých otců, synů, bratrů a dcer. "Zabít." řekl lhostejně.
Ji někdo popadl za ruku a chtěl jí odvést, ale ona se mu vysmíkla a vrazila mu pěstí. Utekla pár kroků k ženám a postavila se před ně jako živí štít. Všichni zlatoocí vyrazili k ní, ale ona vztáhla ruce a okolo ní a žen se utvořila modrá bariéra, která všem bránila vstoupit dovnitř.
"Dnes už bylo dost umírání!" křikla sebevědomým hlasem. "Smrt už odchází."
"Uklidni se!" křikl Vůdce. "Já ti nabýzím obchod."
Dívka s rusými vlasy se na něj zkoumavě zahleděla. "Lžeš, Vůdče." řekla a nebyla to otázka. Jen konstatovala fakt.
"Přísahám svou nesmrtelnou krví, že tvému kmeni neublížíme. Pokud ovšem půjdeš s námi a staneš se tím, co z tebe chceme udělat."
"Zemřeš, pokud přísahu porušíš. To věz!"
"Ano."
"Pak slyš, že ač po tvém boku stanu a ty svého slova dodržíš. Smrt neponesu na svých bedrech a dál půjdu cestou měsíce a pravdy."
"Jak si přeješ."
Rudá stáhla svou moc a stanula po jeho boku, jak si žádala jeho přísaha. Opouštěli vesnici a octli se v Kalných horách, které se zkláněli vysoko nad vesnicí. Ona jediná věděla jakými pověstmi jsou tyto hory opředené a sama moc dobře věděla, že ty pověsti nejsou jen báchorky, kterými se straší malé děti.
Po týdnu je konečně potkali. Zaútočili na ně ze zálohy a zabilo pět zlatookých.
Byly to Přízraky. Tajemné bytosti s těly obrovských, černých vlků s rudýma očima a dlouhými tesáky. Na zádech měly dva páry černo černých křídel a milovaly lidské maso.
Pokaždé, když se do své oběti zakously, příštího trojúplňku se z ní stala stejná zrůda jako z nich.
A do vědmi se jedna zrůda zakousla. Odvedla jí k sobě do doupěte ke svým mláďatům a čekala na její proměnu.

Má proměna byla bolestná. Bolelo to strašně. Svíjela jsem se na zemi v bolestech a všechno okolo jsem vnímala na myximum, protože se mi zlepšovaly všechny smysly.
Cítila jsem tvrdou půdu pod sebou a pach smrti vysící ve vzduchu, cítila jsem mršinu hnijící v rohu doupěte a slyšela jsem příšerné kvíjení mláďat, která trpěla hlady a žízní, ale jejich matka se o ně nestrala. Slyšela jsem praskot vlastních kostí, svalů a kůže. Cítila jsem, jak se mi šlachy v těle natahují k prasknutí a krev mi zuřivě narážela na kůži jako by té bolesti sama chtěla uniknout z mého těla.

Když se dívka po měsíci probrala už necítila bolest. Smysly měla pořád nastavené na maximum, ale necítila bolest a nebyla ani proměněná v Přízrak.
Mláďata už dávno zemřela a jejich matka odešla a nechala je napospas osudu.
Dívka odešla z doupěte a šla k jezeru, aby se napila a umyla. U jezera si opláchla obličej a pohlédla na svůj odraz ve vodě.
Část její proměny se vyplnila aniž by to sama tušila. Vlasy jí zčernaly a ze zad jí vyrostla černá křídla.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se kdosi za ní.
Dívka sebou leknutím trhla a pohlédla do tváře muži, který promluvil.
Byl vysoký, černovlasý a měl stejná křídla jako ona sama. Ale byl podivně oděný. Jeho šat se zkládal z černé kůže a zakrýval mu většinu jeho vlastní kůže. Ale i přes to byl krásný.
"Nemám jméno." řekla pravdivě.
"Že nemáš jméno?"
"Ne."
"Tak se sama pojmenuj." řekl.
Dívka chtěla něco namítnout, ale v tom se tomu muži za zády mihl Přízrak. Dívka ho zasáhla svou mocí a jediným výbojem ho zbavila života.
"Zachránilas mne." zašeptal nevěřícně. "Chráníš. Budiž tvé jméno Ochránkyně - Alexis."
"A tvé jméno jest?"
"Jmenuji se První. Byl jsem první z nás stvořený. Z nás Dcer a Synů přízraků.
Ty jsi jednou z nás. Jsi vtělením "Měsíšní záře" a tvým údělem je chránit."
Od té doby po několik staletí Alexis chránila, jak jí bylo souzeno, ale poté jí našli zlatoocí a odvedli. Avšak porušili její podmínky: nutili jí zabíjet a tak je po čase zradila a sama svou smrt zavinila....

IV. kapitola Odjezd II.část

8. srpna 2012 v 14:55 | Zizi Ingen |  Druhá cesta z podsvětí - Magic Central
II.část
Mix Eureniných emecí a část z pohledu Laury. V této kapitole nalenete dvě další nové postavy a Laura odhalí sama sebe a svou pravou minulost...







Karel Cubeca

8. srpna 2012 v 13:24 | Zizi Ingen |  Moderní spisovatelé
Karel Cubeca, vlastním jménem Karel Kostka (český spisovatel a učitel), se narodil v roce 1960 ve Vsetíně. Vystudoval na univerzitě pedagogiku a dodnes patří mezi jeho největší koníčky práce se studenty. Je ředitelem střední školy a prezidentem vzdělávací společnosti se sídlem v Londýně. Stále učí rekreologii na odborných stáží od New Yorku přes Barcelonu až po Athény. Náleží do malé skupiny lidí, jimž byla při oficiálních testech neměřena hodnota IQ vyšší než dvě stě. O své tvorbě dobrodružných románů sám říká: "Knihy píšu výhradně na mořském pobřeží, a to proto, že mám na psaní klid. Vůně moře a citrovníků znásobují a aktivují mojí fantazii." Mimo jiné je také úspěšným malířem a vystavuje po celém světě. Španělský pseudonym si zvolil zejména pro své malířské umění.


"Kniha Zlatá skrýš spisovatele Karla Cubecy patří k nejlepším dílům české literatury 20. a 21.století. Je to strhující román plný hlubokých myšlenek a moudrostí, má několik rovin, mimo napínavý děj se čtenář může zamyslet nad smyslem života, nad náboženstvím a filozofií, ale také nad lidskými city a láskou. Vše je přitom zmíněno v relativismu a obrovském nadhledu. Z každé řádky je cítit vysoký intelekt autora (údajně IQ nad 200)i jeho životní zkušenosti.
Pojetí literárního díla má v sobě něco z Čapka, Wilbura Smithe i Senecy.
Byl jsem při četbě nesmírně vtažen do děje a jako profesor literatury musím vyjádřit politování, že toto převratné dílo uniklo výraznějším kritikám v celostátním tisku.
Pochvalu zasluhuje i román A Bůh mlčel, válečný román, od kterého se nejde odtrhnout, dokud člověk nepřečte poslední stránku." Tak se vyjadřuje jeden z fanoušků Karla Kostky ZDE!

Já prozatím nečetla ani jednu jeho knížku, ale docela mě zaujalo to, že je Čech a zdá se být slavný a přímo geniální. Mám doma půjčeno asi pět jeho knížek a chystám se je číst, ale ačkoli se to bude zdát nemožné, přečtu je pomaleji (o dost) než je napsal autor. Jedna jeho knížka mu netrvala ani dva měsíce, takže je vidět, že jeho IQ vážně přesahuje 200....

I. Návrat ze ztracena...

7. srpna 2012 v 21:41 | Zizi Ingen |  Zemřít v plamenech...

Takže jsem začala s psaním mé druhé povídky. Kapitoly budou trochu delší a děj složitější. Ale tenhle příběh bude i jinačí v tom, že vám nemůže přesně říct na kdy mi budou vycházet jednotlivé kapitoly, takže doufám, že tu budou často a mě z toho neupadne ruka...





Anotace

7. srpna 2012 v 12:34 | Zizi Ingen |  Zemřít v plamenech...
Tak a je tu krátká anotace k nové povídce Zemřít v plamenech, kterou plánuji...
A taky nějaké to info. takže tady je:

Název: Zemřít v plamenech...
Autorka: Zizi Ingen
Heslo: Alkohol je nepřítel lidstva. Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme!
Pozn. Příběh plný alkoholiků, problémové mládeže, rodinými problémy, ohně a záhadných náznaků...
Odehrává se: Meriden, Spojené státy americké, Moderní svět
Hlavní hrdinka: Nathani Samuelová

Anotace:
Už je to dávno, co jsem odešla, abych našla svého tátu... To si všichni myslí, ale nikdo neví, že ve skutečnosti je to úplně jinak... Nikdo neví přesně, co jsem tich pět let dělala a nikdo se to nesmí dozvědět, jinak by náš plán ztroskotal... Ale všechno se začíná bortit chvíli po mém příjezdu... Po městě řádí monstrum, které mě chce mrtvou... Dávný nepřítel se vrací, aby vykonal svou pomstu, ale od kdy se chtějí bytosti podsvětí mstít mě? Vždyť já jsem tady ta hodná! No, jo. Ale doopravdy vážné problémy nastanou až ve chvíli, kdy se moje sestřička dozví celou tu zlou pravdu a do mě se zabouchne nejeden upír... Krom toho se ve městě objeví náš už dávno mrtvý bráška s otcem v patách a já začínám mít pocit, že všechno jde do kytek! No bezva!

Zastav se na chvíli a čti!

6. srpna 2012 v 16:03 | Zizi Ingen |  Moje pocity a různá témata...
Název: "Zastav se na chvíli a čti!"
Zdroj: Neznámí, přišlo mailem.
Důležitost: Neodkladné!

IV. kapitola Odjezd I.část

6. srpna 2012 v 15:02 | Zizi Ingen |  Druhá cesta z podsvětí - Magic Central
Tahle část mi vážně trvala... Sama nevím proč, ale vůbec mě nenapadalo o čem bych měla psát, ale pak mě napadlo něco, co se bude týkat celé téhlé povídky... Možná to tak nepůsobí, ale tahle kapitola je fakt důležitá!
A taky se zde objeví první zmíňka o starořecké mytologii, protože já jsem na ní hrozně úchylná, takže se máte na co těšit! Samozřejmě, že o bozích a bohyních ještě nepadlo poslední slovo. Jejich moc atd. budou v celé povídce hrát velkou a dost důležitou roli...
A vzhůru do čtení!




III. kapitola Vyúčtování II. část

1. srpna 2012 v 12:00 | Zizi Ingen |  Druhá cesta z podsvětí - Magic Central
No, tak je tu další část, ale než se pustíte do čtení, ráda bych, abyste si pustili toto video: