Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

II. kapitola Moje vnitřní bolest I.část

18. července 2012 v 17:50 | Zizi Ingen |  Druhá cesta z podsvětí - Magic Central


***oOo***

Stáli venku před školou a čekali na své kámoše.
Bery, Kean a Lucy. Čekali na Lilu a Meka.
"Měli tu být už před půlhodinou..." zasténala Lucy.
"Ale klid. Voni dorazej..." utěšoval ji Bery.
Byli schovaní pod malou stříškou před školou, do které chodili už druhým rokem.
Pozorovali nově příchozí, zdravili spolužáky a komentovali nové studenty.
"Páni..." zahučela zničeho nic Lucy.
Kluci se otočili stejným směrem jako ona a poklesla jim čelist.
Okolo projela černá audina a zaparkovala na školním parkovišti.
Veškeří studenti, kteří pospíchali ke škole spomalili nebo se úplně zastavili a kochali se pohledem na černé auto.
Dveře u spolujezdce a řidiče se otevřeli a z nich vylezli dvě osoby. Holka a kluk.
Ten kluk byl už spíše mužem a vypadal naprosto úžasně. V černém obličeji dokonale vynikla jeho postava štíhlého atleta a v obličeji jeho ostře řezané rysy.
A holka byla spíše dívkou a vzhledem za ním nijak nezaostávala. V šatech vynikly její štíhlé nohy a bledá pleť.
"To je mi, ale hezoun..." prohlásila Lucy a mlsně se olízla. "Jestlipak k nám bude chodit..."
"To asi těžko! Je to přinejmenším vysokoškolák a Lucy..." uculil se na ní nevinně Kean. "Na něj fakt nemáš. Pokud jsem to správně pochopil a tamto je jeho holka."
Lucy se zamračila a zkoumavě si prohlížela dění na parkovišti.
Muž přehodil dívce přes ramena svojí koženou bundu a sám si na záda naložil její batoh.
Takže ona k nám nejspíš chodit bude..., pomyslela si chmurně.
Už teť jí nenáviděla.
Běželi směrem k nim a ani jednou jim to po kluzkém povrchu neuklouzlo.
"No, nevypadají na špatnou společnost." zamumlal Bery, když to jednomu klukovi před nimi uklouzlo a připletl se jim pod nohy. Oni mu pomohli na nohy a přitom se smáli.
Nevypadali namyšleně.
Lycy toho kluka poznala. Mek dorazil... Za ním se pomalou chůzí loudala Lila.
Vběhli pod střechu přesně ve chvíli, kdy zahřmělo.
Lucy měla konečně možnost si je pořádně prohlédnout.
Kluk se jí totálně zamlouval, ale ta dívka... Byla krásná, nebezpečně krásná. Ale Lucy si byla jistá, že je stokrát krásnější a že jí ho přebere.
Lucy byla malá blondýnka s modrýma očima, plnýma odhodlání a sebedůvěry. Nesnášela, když nedostala, to, co chtěla a ráda se mstila. Někteří by jí mohli považovat za proradnou mrchu, kterou se dost často i sama nazývala, ale její přátelé věděli, že to všechno jsou jen přetvářky. Věděli, že uvnitř je citlivá a milá, ale že se to bojí ukázat, protože jí to připadá jako slabost.
"Ahoj." pozdravila Lilu a přátelsky jí objala.
"Čauký!!" zvolala její vysoká kamarádka se zelenýma očima a hnědou dlouhou hřívou a musela se sklonit, aby jí objetí mohla oplatit.
Muž se s dívkou chvíli vybavoval a pak jí políbil na tvář. Ona se usmála a zamávala mu.
Lucy byla zelená závistí.
Holka si přes záda přehodila tašku a vešla do školy.
Všechny pohledy byli přikované k ní. K jejím oblým bokům, ladné chůzi a tomu, jak bez námahy zvedla tak obrovskou tašku.
"Ahoj, lidi!" pozdravil i Mek a s kluky si plácnul. "Dem?" řekl a ukázal ke vchodu. "Nebo tu chcete stvrdnout až do zimy?"
Kluci se zasmáli jeho nepříliš povedenému vtipu a vyrazili dovnitř.
Holky jim šli v patách a cestou si tiše šeptali o té "novačce", kterou viděli před školou.
Pak vyrazili na pokoje.
"Ach ne!" zasténala Lucy, když si četla rozdělení pokojů.
Lila se také podívala. "Máme oddělené pokoje." zaúpěla.
Lucy měla pokoj sama pro sebe, ale Lila bydlela s nějakou holkou jménem Laura Arealová.
Tak se rozloučili a každá z nich šla jiným směrem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 23. července 2012 v 20:54 | Reagovat

Její brácha je vážbě... ♥ Hmmm :-D
Jsem zvědavá, co provenou nováčkovi první den ve škole, jak to bývá zvykem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama