Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

I. kapitola Podivná znamení... II. část

11. července 2012 v 12:00 | Zizi Ingen |  Druhá cesta z podsvětí - Magic Central
Tak a dneska tu bude část o Eurenee.. Nemyslím si, že je to něco extra, ale i tak doufám, že se to bude líbit.. Jinak už jsem docela pokročila s výběrem postav, jenom musím pár fotek poupravit, aby seděly... A o Eureneyně minulosti už mám taky pár stránek, ale nechce se mi to sem teď dávat, protože by to moc prozrazovalo o ději a jejím chování, takže teď trochu zapracuji na minulosti Erey a Metta...





***oOo***

Eurenee právě skončilo vyučování a vracela se do klubovny. Procházela křišťálovou, lidupráznou chudbou a přemýšlela. Na jejím rameni líně odpočíval Max - její elemnar, nebo také bojovník.
Elemnar měl za úkol chránit svého pána/paní až do konce. Každý vampír měl alespoň jednoho, úplně jiného než ostatní, ale když o něj přišel bylo to jako by přišel o kus sebe sama.
Její elemnar měl podobu líné, bílé kočky. Ale když se Eurenee ocitla v nebezpečí ihned se zvetšil do podoby velké, bílé tygřice s křídly anděla a modrým kamenem na přívěšku okolo krku.
"Děje se něco?" zeptal se po chvilce pozorování své paní.
"Víš, napadlo mě..."
"Co tě napadlo?" pobýdl ji.
"Napadlo mě, že válka se nám začíná vymykat kontrole a lidé přestávají věřit." povzdechla si. "A já nevím, co mám dělat... Kdyby tu byl otec, poradil by mi..."
Zasněně se zahleděla do země.
O otci nikdy moc nepřemýšlela. Byla bojovnice, takové pocity jako byla lítost a bolest nad ztrátou nejdražších jí oslabovali.
Ale i přesto nedokázala přemoci ty vzpomínky na časy, kdy jí a jejímu bratrovi Mettovi vyprávěl ty své kouzelné příběhy o jiných světech, daleko od vampírie. Pořád vzpomínala na jeho vyprávění o tom, co si prožili s její matkou... ale to už bylo pryč. Její metka měla spoustu práce s válkou a otec byl nezvěstný už pět let.
Jiným lidem by to připadalo jako dlouhá doba. Ale jí ne. Byla to vampírka a byla stará 142 let.
"A co kdybychom navštívili jeho planetu?" napadlo ji náhle.
"Eurenee, to je naprostý nesmysl!" zavrčel Max. "Tady zuří válka a ty chceš navštěvovat Zemi? Zbláznila ses?"
Možná, ozval se jí titěrný hlásek v hlavě.
"No jo no. Tak tu zůstanu! Stačilo to říct normálně a ne po mě hned vyjet ne?" zabrblala a pokračovala v cestě.
Zatím Zemi neuvidím, ale hned, jak skončí válka tak ano! Nikdo mě nezadrží...
Na konci chodby zabočila do prava ke dveřím do klubovny.
Tam už na ní čekala Erea s Mettem.
"Tak co? Jak se ti dařilo první den ve škole?" zeptala se nadšeně Erea.
Eurenee si poprvé vyzkoušela jaké to je učit mladé vampíry.
"Víš, jak nesnáším děti..." zavrčela.
Měla na starost jejich disciplínu a loalájnost vůči vůdkyni.
Což jí zrovna nebavilo.
Ani ona sama nebyla příliš loalájní a disciplinovaná. Radši si dělala, co chtěla a nerada čekala na rozhodnutí ostatních.
Sedla si na pohovku, co možná nejdál od nich.
Neměla chuť se s nikým vybavovat.
Chtěla být sama ve svém úžasném pokoji s výhledem na les.
Když byla malá, prosila tátu, aby jí tam vzal, ale on tvrdil, že tam žijí zlý duchové, kteří by jim mohli ublížit.
Eurenee se na tváři objevil kratičký úšklebek.
Ale teď už malá nebyla a věděla, že když chce dokáže úplně cokoli.
Mett a Erea se začali o něčem bavit, ale ona je neposlouchala.
Ze zamyšlení jí vytrhl až hlas počítače, který oznamoval: "Tým 275 nechť se ihned dostaví do královské síně. Opakuji: Tým..."
V ten moment přišel i Márk a Luck a jejich tým byl kompletní.
Všichni okolo se na ni podezíravě zadívali.
"Já o ničem nevím!" Zvedla ruce v obraném gestu, ale přitom se dívala na obraz za nimi.
Stáli tam. Všichni jako jedna velká rodina.
Připadalo jí to jako věčnost...
Vyšli z klubovny a šli do trůního sálu.
Po pár krocích se otočili do leva a ocitli se před velkými, prosklenými dveřmi do "Královské místnosti" (tak jí říkala Eurenee).
Dveře se rozevřeli a velký, svalnatý vampír je pobýdl, aby vešli do síně.
Místnost byla prosycená světlem, které pronikalo dovnitř dvěmi velkými okny v odstínech světle zelené a růžové. Zem byla dlážděna bílím mramorem a stejně tak i strop a stěny. Na stropě krom toho visel i křišťálový lustr, obrostlý různými květinami, které si velmi oblíbili světlušky. Na zemi byl karmínový koberec, který vedl přes malé schody až k trůnu, na kterém seděla královna.
Královna vypadala naštvaně. Rudé oči jí plály vztekem a v ruce držela křišťálový meč. Černé vlasy měla spletené do podivně skrouceného účesu a na sobě měla světlonce modré šaty.
Eurenee sice byla její dcera, ale ani zdaleka se jí nemohla rovnat v její vznešenosti a kráse. Ona sama měla také černé vlasy, dlouhé až k pasu, jenom s tím rozdílem, že v jejích byla přímíchána i vínová. V ofině, která jí skoro překrývala pravé oko měla pár pramínků nafialovělích a i zbytek vlasý jí od dvou třetin jejich délky začínal nabývat růžovělé barvy. A nejen vlasy se od ní lišila. Její oči měnili barvu podle jejích nálad...
Neodvážila se královně podívat do tich zelených, vážných a naštvaných očí.
Polkla a vešla jako první. Zbytek týmu kráčel za ní jako poslušné ovečky za svým pastýřem, uvědomila si náhle.
Zrakem zůstávala přikovaná k zemi, i když seběhla pár menších schůdkůch a poklekla (jak bylo zvykem) na jedno koleno.
Radši zůstávala zamlklá, aby svou paní nenaštvala ještě víc.
Max měl nejspíš také nahnáno, neboť si své ironické poznámky nechal pro sebe.
"Eurenee, musím s tebou mluvit!" řekla královna a zadívala se na zbytek týmu. "O samotě!"
Jen to dořekla ostatní se sebrali a odešli.
"Sraby," zasyčela si pro sebe Eurenee.
Královna se zvedla ze svého trůnu a ocitla se přímo před ní.
"Povstaň" řekla po chvilce ticha.
Eurenee ji poslechla. Neměla ani moc na výběr.
"Eurenee... Musíme si promluvit," otočila se a pohlédla ven z okna.
"O čem...?" zeptala se mladá vampírka. "Matko?"
Už si byla naprosto jistá, že ona "protentokrát" nic hrozného neprovedla. Královnin vztek směřoval k někomu jinému.
Ale i přesto jí nešlo do hlavy, proč královna pořád drží v ruce meč?
Královna se zapřemýšlela a na rameni se jí objevil její elemnar.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jdete si za svým snem?

Ano!
Možná...
Ne!

Komentáře

1 Rainie Rainie | Web | 11. července 2012 v 20:41 | Reagovat

moc pekna cast! a vsimla jsem si, ze mas v oblibenych odkazech i M. Burdovou. Je to moje nej spisovatelka, tak jsem rada >.<

2 ariven ariven | Web | 12. července 2012 v 21:03 | Reagovat

Pěkná část. Ale fakt mě zajímá, proč drží ten meč. Mě by z toho bolela ruka! :D
Těšim se na další část :)

3 Vicky Vicky | Web | 15. července 2012 v 18:30 | Reagovat

jo já taky :D Moc hezká kapitola, píšeš skvěle! :-)

4 Erin Erin | E-mail | Web | 23. července 2012 v 20:23 | Reagovat

Eurenee- naprosto krásné jméno, vážně! A naprosto krásně napsané, moc mě zajímá, co se děje. Ty změny barvy v očích se mi líbí, jsem úchyl na barvy očí takže palec hore!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama