Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

I. kapitola Podivná znamení... I. část

4. července 2012 v 12:00 | Zizi Ingen |  Druhá cesta z podsvětí - Magic Central
Takže je tu zase nový článek. Jinak k téhle povídce mám napsané zatím jenom tři kapitoli, ale každá kapitola je rozdělena na tři části, které budou vycházet vždycky ve středu, takže se nemusíte bát, že když tady nebudu nebudou tu ani žádné články...
No a teď už dost žvástů a vzhůru do čtení...





Zabalila jsem si věci do tašky a vyjdu z pokoje do koupelny pro další věci na zabalení.
Připravovala jsem se do školy Dark Heard Hight, kam jsem měla od zítřka chodit. No, všera mi bylo raných sedmnáct let a měla bych nastoupit do druháku. V prváku jsem sice chodila někam jinam, ale to bylo na dlouho a u konce bych zase brečela...
Ale zabalila jsem si a sešla po schodech dolů, kde na mě čekal bratr, aby mě odvezl do školy.
Udiveně nadzvedl obočí, když mě uviděl.
Můj bratr, Denys Arael je typický druh týpka, na kterýho holky vždycky letí.
Měl černohnědé vlasy trčící do všech stran; modré, pronikavé oči a bledou kůži. Byl vysoký, krásný, milý, stylově se oblíkal a poslouchal úžasnou hudbu. Byl i chytrý a rád četl. Prostě dokonalý kluk, o kterém se zdá asi každé holce...
Stál opřený o dveře z bytu s rukama založenýma na prsou. Na sobě měl džíny, rudé tričko a koženou bundu.
Obdivně zahvízdal a přešel ke mně, aby mi pomohl s taškou. Přitom ze mě ani na vteřinu nespustil oči. Začínalo mě to znervózňovat.
"Co je?"
"Přemýšlím jestli tě mám pochválit, že ti to sekne. Nebo tě donutit jít se převléknout..." řekl upřímně.
Našpulila jsem rty.
Přeháněl! Zas tak odvážné to nebylo...
Měla jsem na sobě rudé šaty do půli stehen s nabýranou sukní a černými růžemi okolo pasu. Ramínka jsem měla docela tenká a výstřih jsem skoro ani neměla. Nijak jsem se nelíčila, protože moje přírodní stříbrné stíny, rudé rty a tmavě černé řasy mi bohatě stačily. Jako boty jsem si vzala černé tenisky, abych se nazabila na případném náledí a černé vlasy jsem si svázala do divného copánku, který mi sahal až do půle pasu, některé pramínky mi volně spadaly okolo obličeje a ještě zvíraznily mé už tak dost výrazné, modré oči.
Nakonec jsme nasedli do auta a jeli do mé nové školy...
Bratr si celou dobu telefonoval se svou novou přítelkyní a mě nebral na vědomí.
Ani já jeho.
Dívala jsem se z okna a sledovala jsem okolo se míhající stromy, lesy, domy, města a lidi. Uviděla jsem mojí starou školu a mírně zasněně jsem se pousmála.
Začalo pršet.
Velké, chladivé kapičky se tříštily o sklo auta a obloha se zbarvila do šediva. Všechno potemělo a ztajemělo. Tráva se prohýbala pod sílou větru a stromy se kývaly ze strany na stranu jako při zuřivém, plynulém tanci. Naráželi jeden do druhého a pak se zase narovnávali. Lidé se utíkali scovat do svých malinkých domečků, aby nezmokli.
Líbil se mi déšť. Když jsem byla malá a začalo pršet, vždycky jsem vyběhla ven a skákala v mokrých kaluží.
Ale teď už nejsem malá. Ano? Nejsem malá?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byli jste tady?

JO!
Neee!

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 4. července 2012 v 19:36 | Reagovat

Ahojky :)
Zajímavá kapitolka. Většinou nemusím tuhle formu psaní, která vypráví sama o sobě, ale tahle je povedená. Díky za vyplnění dotazníku.
Majkelina :)

2 ariven ariven | Web | 10. července 2012 v 19:26 | Reagovat

Pěkná kapitola, tenhle příběh mě fakt zaujal... Hlavně se mi líbí ta ich forma, líp se vcítím hlavní postavy.
Takže se těšim na další středu! :D

3 Vicky Vicky | Web | 15. července 2012 v 18:28 | Reagovat

Denys si okamžitě získal moje sympatie! :D Skvělá povídka!! :-D

4 Erin Erin | E-mail | Web | 23. července 2012 v 20:15 | Reagovat

Stejně jako Vicky mě okouzlil Denys. Ovšem nenechám se hned oblbnout a uvidíme, co bude dál.
Příběh pěkně plyne a ani jsem si nevšimla žádných hrubek, takže bezva! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama