Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

Další útržek z Moci úplňku

14. července 2012 v 19:24 | Zizi Ingen |  Moje knížky

17. kapitola


Nalistovala jsem mapu Tábora a vyhledala Arénu.
Ležela jenom kousek od jídelny, hned vedle cvičiště na volném prostraní. Našla jsem svůj meč - Andromeda World. Ležel na psacím stole a vedle něj bylo pouzdro. Zapla jsem si ho okolo pasu a meč do něj vložila.
Vyrazila jsem k Aréně.
Cestou jsem moc lidí nepotkala. Jedinný koho jsem viděla byli Satyrové; zelené, modré a hnědé holky s věnečky na hlavách a jemnými šaty z nejjemnější látky jakou jsem kdy viděla. A taky jsem potkala jednoho velkýho, jako fakt obrovskýho kluka s jedním okem, který mě málem sejmul k zemi.
Čekal tam na mě, když jsem dorazila.
Usmál se hned, co mě uviděl a zamířil ke mně.
Pak se zastavil a podíval se na můj meč. "Andromeda World."
Vyslovil to tak nějak divně. Jako by s úctou a strachem.
"Jo," řekla jsem. "Prý se k němu váže nějaký proroctví jenom mi nikdo zatím neřekl jaký." Pokrčila jsem rameny.
Podíval se mi do očí. "Jsi dcera Dia, že jo?"
Zamračila jsem se. "Stejně jako ty jsi Satyr."
Přikývl jako bych mu dala nějakou složitou otázku.
"Chceš ho slyšet? " zeptal se a zadíval se do země na svoje kopyta.
Opravdu to chci vědět?
"Ano!" řekla jsem nahlas. "Má to být má budoucnost, takže mám právo jí slyšet! Ať už je jakkákoliv!" Málem jsem až ječela zlostí, ale nějak se mi podařilo to říct skoro normálním hlasem. Zřejmě pochopil, že jsem naštvaná a tak se se mnou nehádal. Ačkoli podle jeho výrazu bylo poznat, že měl sto chutí to udělat.
Začal recitovat :

"Svět zanikne s tímto mečem,
jen ten kdo ho ovládne to může zastavit.
Bolest přinese do našich srdcí.
Ukáže temnou stranu naší podstaty.
My, ale musíme se bránit..."

Nastala chvilka ticha. Až po minutě mi úplně došla jeho slova.
"To zní jako pořádná psina." neodpustila jsem si.
Zamračil se. "Tohle není žádný vtip, tohle je vážný!"
Podívala jsem se mu zpříma do očí. "Vypadám snad, že mi to přijde vtipný?" ucedila jsem zkrz zaťatý zuby. Na to nic neřekl.
Pravda je, že mi vážně nebylo do smíchu. Měla jsem toho po krk a to bylo teprve čtvrt na devět!
Začal mě učit s mečem.
Vysvětlil mi, jak se správě drží a jak s ním mám pracovat. Ukázal mi pár triků, jak zmást protivníka, naznačovat klamný útoky, blokovat protivníkův útok, vybrat ránu štítem a jak se bránit. Po hodině vysvětlování jsme přešli na boj. Ale ne, že by mě aspoň trochu šetřil - to teda ani ve snu, ale rovnou se začal být jako by mu šlo o život.
Nemusela jsem ani přemýšlet, co vlastně dělám. Moje tělo jako by se samo od sebe úplně dokonale naučilo veškeré pohyby.
Ze začátku začal trochu opatrněji, ale pořád přidával na rychlosti a já se jeho tempu přizpůsobovala. Nejdřív prudce švihl mečem po mé hlavě. Odrazila jsem ho. Pořád se mě pokoušel seknout do ramene nebo do hlavy, krku, ruky, nohy. Bránila jsem se a občas jsem neznačila klamný útok. Pokusil se mě bodnout do břicha. Odkulila jsem mu ránu mečem a uhnula stranou. Naznačila jsem klamný útok na pravý bok a on ho odklonil, takže odkryl levý bok. Namířila jsem mu na něj. On ho trochu překvapeně odrazil a vyhnul se. Ale zabralo to a zpomalil. Už si nebyl tak jistý jako na začátku.
Byla jsem tak zabraná do boje, že jsem ani nevnímala, že se na nás dívá spousta lidí a provrtává mě pohledem.
Chtěl mi zase probodnout břicho, ale já jeho ránu srazila mečem k zemi a došlápla jsem na něj nohou. Takže se musel sehnout pro svůj meč a já mu přiložila špičku Andromedy ke krku. Pomalu a opatrně se zvedl. Sundala jsem jílec meče z jeho krku a odhrnula jsem si spocenou ofinu z obličeje.
"Na začátečníka to nebylo vůbec špatný." konstatoval a těžce při tom oddechoval.
Sebral ze země meč a zasunul si ho do pochvy.
"OMG! " vyhrkl kdosi za mnou. Otočila jsem se. Stál tam Luck a Mike.
"Nevěděl jsem, že to umíš tak skvěle s mečem." zamumlal sotva slyšitelně Luck.
Vložila jsem si Andromedu zpátky do pochvy.
"Jo, já taky, ne." odvětila jsem tiše se skloněnou hlavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 19. července 2012 v 23:31 | Reagovat

je to hezky napsané, ale... proč sem nedáš spíš 1. kapitolu, než 17. , kterou stejně asi nikdo nepochopí...?? =×

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama