Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

Červen 2012

Anotace k Moci úplňku

29. června 2012 v 11:45 | Zizi Ingen |  Moje knížky
Lioness Powerfullová je pro všechny smrtelníky jen další obyčejnou, drzou holkou v moři obyčejných holek. Avšak, když se podíváte blíž a pár dní jí budete sledovat... zjistíte, že se smrtelníci pletou.
Lioness je vampíří mládě, které musí pít nejprve zvířecí krev a po proměně lidskou... Její rodiče zemřeli při havárii letadla za podivných okolností a její aduptivní rodiče jí neustále připadají cizí... A pak se k jejím problémům ze života "obyčejné dvanáctileté holky" přidají ještě další... Potká podivného kluka, který jak se později ukáže je Stopařem - pradávným nepřítelem vampírů a který se jí pokusí dostat do tábora strážců. Ale Lioness odmítne a tak ji nechá být.
Ale ona už začíná mít plné zuby toho, jak jí někdo říká, co má a nemá dělat.
Poslední kapkou, díky které se pohár její trpělivosti přeteče je skutečnost o jejích rodičích a původu, který jí Eliza s Chrisem po celou tu dobu zatajovali...

Bývala jsem Lioness Powerfullová, ale dnes se pro mě všechno mění...
Už nejsem jen Lioness... Jsem Alexis Powerfullová, dcera Dia!

6.A. - Škola v přírodě - Fotky

28. června 2012 v 19:01 | Zizi Ingen |  ZŠ Zdice - moje škola

Dnes aby člověk nějaký model k focení pohledal... (Tímto chtěla asi říct: "Stop it!")


Cesta zpátky do Zdic byla jak se patří klidná a my jsme se chovali vážně naprosto civilizovaně...


Všichni jsme se vrátili zpátky v pořádku, bez úhony, zranění a nějakých psychických otřesů. No, až na pár lidí, kteří v horečkách odjeli domů a někteří se trochu zcvokli... no nic, no...

Nové, další... CITÁTY!!!

28. června 2012 v 18:59 | Zizi Ingen |  Citáty
- Co tě nezabije… Se tě pokusí zabít znovu!!
- Až přijde den, který na kusy rozbije tvůj sen,
buď silák a nebreč, zatni pěsti,
vždyť střepy přinášejí štěstí!
- Jsem na dně, konečně se mám od čeho odrazit!!!
- Máme pouze takové přátele, jaké si zasloužíme.
- Šťastný člověk není ten, kdo tak připadá ostatním, ale ten, kdo se tak sám cítí…
- Dokud dýchám, žiju, a dokud žiju, budu bojovat, abych mohl dýchat…
- Život není krátký, to jenom my jsme tak dlouho mrtví.
- Neztrácejte čas ztrácením času!!!
- Jeden za všechny, každý sám za sebe.
- Lidi, neztrácejte hlavu. Kdo to má po vás uklízet!
- Je ti 5 a každý ti závidí, je ti 10, neumíš násobilku, ale každý ti závidí. Je ti 15, prožíváš první lásku, a každý ti závidí. Najednou se ohlídneš a zjistíš, že na všechno ti jeden život nestačí. Pak začínáš závidět pětiletým…

Hra!

27. června 2012 v 20:27 | Zizi Ingen |  Novinky
Tak teď vám sem dám takovou hru, kterou jsem objevila, když jsem prouzdala po netu. Nějakým způsobem to dost dobře funguje. Upozorňuji, že je opravdu nutné přesně dodržet postup, jinak to ztrácí smysl. Tak nad tím moc nepřemýšlej a napiš, co tě hned napadne. Čti pomalu a skutečně to udělej. Nepodváděj, nebo to nevyjde a ty si budeš přát "Kéž bych nepodváděl!"...
Hra ti zabere 3 minuty, budeš nadšen! Ale určitě nepodváděj!
Hra má veselý výsledek, nečti dopředu, ale pěkně po pořádku. Netrvá to ani 3 minuty. Zkusit to stojí za to, ne? Nejprve si vezmi papír a tužku. Až budeš hledat jména, vezmi lidi, které znáš a jednej podle svého instinktu! Postupuj vždy jen po jednom řádku,
jinak tu hru zničíš!!
O.K., tak tedy...:
1. Nejprve napiš pod sebe řadu čísel od 1 do 11
2. Potom k číslu 1 a2 napiš oblíbené číslo
3. Vedle 3 a7 napiš jména dvou osob druhého pohlaví
4. Nedívej se na konec, jinak to vyjde špatně!!
5. Napiš nějaké jméno (přátelé nebo rodina) vedle čísel 4, 5 a6
6. Napiš čtyři názvy písní k číslům 8, 9, 10 a11
7. Anakonec si něco přej! (To nikam nepiš - to musíš udržet.. Nejlépe v hlavě...)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Zde je řešení hry:
A: Musíš o téhle hře vyprávět tolika lidem, kolik máš
napsáno na místě č. 2!
B: Osoba na místě 3 je ten/ta, kterého/kterou miluješ
C: Osobu na sedmém místě máš rád/a, ale nikdy s ní nebudeš moci být...
D: Osobu na místě 4 máš nejraději
E: Osoba na místě 5 tě velmi dobře zná
F: Číslo 6 přináší štěstí
G: Písnička na místě 8 má souvislost s osobou na místě 3
H: Titul na 9. místě je píseň pro osobu č. 7
I: Píseň na místě 10 je ta, která nejvíce vypovídá o tvém charakteru
J: A na 11. místě je píseň, která vyjadřuje tvůj
životní pocit
K: Pošli tuhle hru 10 lidem do 1 hodiny. Když to uděláš, splní se ti tvé přání - když ne, stane se opak!

Krásné zámky - obrázky I.

27. června 2012 v 17:58 | Zizi Ingen |  Obrázky
Zámek Hluboká

Schválně! Kdo uhodne jaký je to zámek?


Má minulost jakožto „obyčejné“ holky

27. června 2012 v 14:44 | Zizi Ingen |  Druhá cesta z podsvětí - Magic Central
No tak jsem se rozhodla, že Druhou cestu z podsvětí zveřejním jako povídku... No, s mojí první povídkou to je teď trochu složitější... No, tak jsem se rozhodla věnovat i nějaké jiné. Mám v plánu dodělat tuto a načíst novou... Jenom ještě nevím jakou...

Jsem Laura Arealová. Úplně obyčejná holka z New Yourku, která miluje hudbu a píše si zápisky o svém vzoru a vymyšlené postavě Eurenee Peistomalerové, vampírské princezně z jiného světa. Je to můj úplný opak.
Ona je silná bojovnice, kterou nedokáže nic porazit a já jsem jenom slabá, obyčejná holka, která si nedovede poradit ani se svým životem, natož, abych zachraňovala svět jako to dělá ona.
Vymyslela jsem si jí, když mi bylo sedm let a začala jsem o ní psát příběhy. Pomáholo mi to zapomenout na mé problémy. Díky ní jsem si dokázala uvědomit, že nikdy není tak hrozně, aby nebylo líp.
A co se mě týče... Nenávidím svou matku i otce.
Když jsem byla malá neustále jsem od nich utíkala až to nakonec začal řešit soud... Nakonec se mě ujala babička s mým už dospělím bratrem a začali mě vychovávat.
Děti se mi vždycky smáli, protože jsem byla jiná...a … a divná.
Milovala jsem nadpřirozeno, upíry, temnotu a všechno, co s tím souviselo. Chodila jsem většinou v černém oblečení, byla jsem mrtvolně bledá s černými vlasy a modrýma očima. Můj pohled do očí lidi bolel a měla jsem sny... děsivé noční můry, které se mi zdáli každý večer.
Ale nakonec jsem si přece jen našla přátele a dočista jsem zapadla. Lidé mě začali brát takovou jaká jsem a přestali mě považovat za šílence, který by měl být zavřený někde v blázinci.
A navíc se můj stav o dost zlepšil už od doby, co jsem o Eurenee začala psát první kapitolu. Sny si mi sice zdají pořád, ale už nejsou tak moc děsivé, nebo jsem si na ně aspoň zvykla...

Římští bohové

21. června 2012 v 18:19 | Zizi Ingen |  Bohové
Římští bohové byli převzati římany z mnoha kultur. Někteří bohové pocházeli z Egypta, jiní s Evropy; ale většina jich pocházela převážně ze starého Řecka. Římané je řekům tak trochu ukradli, přejmenovali a přivlastnili si je.
Ačkoli se moc pověstí o římské mytologii nedochovalo, poněvadž římany hodně ovlivnilo křesťanstvý, které bylo později zvoleno jako hlavní náboženství této kultury a všichni, kteří měli v úctě staré zvyky a "pohanské" bohy, byli považováni za barbary a trestáni nejrůznějšími tresty jestli ne přímo upálením zaživa. Ale každopádně dnes víme, že římští bohové byli mnohem bojovnější než řečtí a myslím, že přímo brutálnější.
Sama znám jen pověst o založení starého Říma, pověst o Romulovi a Rémusovi (více ZDE). Ale ta se moc netýká bohů a tak si tady nebudu hrát na chytrou, že o nich všechno vím a že je mám totálně přečtený, když to není pravda. Ale znám jejich jména a tak nějak v obrasech, jací jsou a jaké jsou jejich scopnosti.
Po internetu o nich není moc pověstí ani údajů.

HLAVNÍ POSTAVI V ŘÍMSKÝCH BÁJÍ:

PATRICIOVÉ - Členové starých římských rodů jejichž rodokmen sahal až k založení Říma.
ARGONAUTI - Největší řečtí hrdinové, kteří se vydali na lodi Argo na výpravu pro zlaté rouno.
GLADIÁTOŘI - Bojovníci, kteří byli nuceni bojovat o svůj život v arénách římských amfiteátrů.
PRETORIÁNI - Elitní vojenská jednotka, která podléhala přímo císaři a tvořila jeho osobní gardu.
Slavný rod panovníků jehož zakladatelem byl ALEXANDR VELIKÝ. Ptolemájovci byly posledními
vládci Egypta. Poslední královnou byla KLEOPATRA, po ní se stal Egypt římskou provincií.
Tajemstvím opředený národ, který původně žil na území Říma. Římané spoustu vědomostí a vynálezů
přejali právě od Etrusků. Také králové, kteří původně v Římě vládli pocházeli z tohoto národa. Nikdo
ale přesně neví odkud se Etruskové vzali a kam zmizeli. Ani jejich písmo nebylo dosud rozluštěno.
VLČICE
Legendární kapitolská vlčice vychovala ve svém doupěti dvojčata Romula a Réma, kteří byli vhozeni v
košíku do řeky Tiberu na příkaz etruského krále Amulia, protože byli syny Silvie, dcery jeho bratra
Numitora a měli tak nárok na trůn. Romulus a Remus pak později na kopci Kapitolu založili Řím.
První obyvatelé města Říma byli jen samí muži. Romulus tedy pozval sousední kmen Sabinů na hry.
Když byly hry v nejlepším, Římané vyhnali neozbrojené Sabiny a unesli sabinské dívky - Sabinky.
Kmen Sabinů se ale vrátil bojovat o své dívky. Strhla se velká bitva. Krvavou řež přerušily až Sabinky,
které vtrhly mezi bojující a usmířily své otce a bratry s Římany. Sabinové se pak stali občany Říma.
VESTÁLKY
Byly to legendární kněžky, které neustále udržovaly oheň v chrámu bohyně Vesty. Podle pověstí
matka Romula, zakladatele Říma, byla také vestálkou.
NYMFY - víly ovládající přírodní síly. Ve stromech žijí DRYÁDY a v pramenech NAJÁDY.
SIRÉNY - víly skalntatého ostrova, které svým čarokrásným zpěvem lákaly námořníky na útesy

BOHOVÉ A BOHYNĚ

JUPITER - nejvyšší římský bůh (Stotožňován s řeckým Diem (1.pád Zeus) vládcem nebe a blesku), manžel Juno
MARS - bůh války, byl otcem Romula a Réma (v Řecku se mu říkalo Áres).
NEPTUN - bůh vody, moře, řek a pramenů (v Řecku se mu říkalo Poseidón, vládce moří a oceánů).
APOLLÓN - řecký bůh světla a Slunce
MERKUR - bůh obchodu (v Řecku se mu říkalo Hermés a byl to i bůh zlodějů, poslů atd.)
SATURN - bůh rolnictví, úrody
DIONÝSOS - řecký bůh vína, hostin a slavností
FAUNUS - bůh zvířat, stád a polí (v Řecku se mu říkalo Pan a údajně byl "vymazán" ze světa)
AMOR - pomocník bohyně lásky Venuše
VULKÁN - bůh ohně (v Řecku se mu říkalo Héfaistos)
PLUTO - bůh smrti a podsvětí (v Řecku se mu říkalo Hádes a jeho manželkou byla Persephona)
JUNO - (HÉRA - řecká) bohyně manželství
FLORA - bohyně květů
VENUŠE - bohyně jara, lásky a krásy (často stotožňována s Afroditou, řeckou bohyní krásy a hlavně lásky)
MINERVA - bohyně umění a řemesel (V řečtině ATHÉNA - řecká bohyně moudrosti a válečné strategie)
CERES - bohyně obilí a úrodnosti (v Řecku se jí říkalo Démétér, její dcerou byla Persephona, říkávalo se jí "matka Země")
VESTA - bohyně ohně a domácího krbu
DIANA - bohyně života, Měsíce a lovu (v Řecku nazývána Artemis)
GRÁCIE- bohyně krásy a půvabu
ISIS - egyptská bohyně kouzel
VIKTORIE - bohyně vítězství
MÚZY- kouzelné víly, ochránkyně umění

Zdroj informací ZDE.

Síla a viselec - báseně, ale ne moje...

19. června 2012 v 18:29 | Zizi Ingen |  Básničky a poezie
Zdroj: Tarot v básních, napsal Willie Watson, přeložila Merie Brožová

Síla

Co z nich je větší, láska nebo síla?
Divoký sokol či hrdlička bílá?
I dravé zvíře se rádo skloní
Pod něžnou dlaní vlídné paní
Spíš nežli pohlavek platí pohlazení
Nad lásku větší síly není

Viselec


Podle výkladu všech učebnic
prý nehrozí ti vůbec nic
Visíš si v povětří, za patu připoután
Třeba ti prospěje být na chvíli v klidu, sám
Zdá se tak snadné v pohybu strnout
Vždyť ze slepé uličky cest vede habaděj
Ale máš-li teď možnost uniknout
Raději příliš neváhej



Odhlašovat!!!!!

18. června 2012 v 11:25
Takže milá někdo..... odhlašuj se.
Nechala sis ve škole přihlášenej blog!!
Tak jsme ti ho prohrabali (neboj nic neměnili =D)
Máš hezoučký blogísek.
Takže pápá!
S otaku láskou (přátelskou) někdo ze 7třídy.

Napiš mi prosím na Guren99@seznam.cz
Mam také blog!

Vnitřní síla...

16. června 2012 v 21:58 | Zizi Ingen |  Moje pocity a různá témata...
Každý ji v sobě máme, ale ne všichni o ní víme. Síla (ta, kterou máme uvnitř sebe) je velmi často ukrytá uvnitř člověka a čeká na příležitost, aby mohla vytrisknout na povrch. Ale mnohdy se stává, že tu příležitost nikdy nedostane, protože jí člověk něvěří.
Každý živí tvor je něčím jedinečný a výjimečný, ale mi jakožto lidé jsme skupinový živočichové a máme ve zvyku "plout s proudem" nikoli proti němu. A každý, kdo se rozhodne být jiný je hned za toho špatného a tak se ptám: "Je opravdu dobré hledat svou vnitřní sílu, když vás ostatní lidé donutí ji zase schovat?" Já sama na to neznám moc rozumnou odpověď a myslím, že ani mnoho dalších lidí by mi správně neodpovědělo, ale na mnoha webech jsem četla spousty článků o jejich životě.
Tak například jsem četla mnoho povídek od lidí, kteří se jako "jiné bytosti" už narodili a tvrdí, že jim nevadí, že je lidé pomlouvají a že s nimi nikdo nechce nic mít. A jiní zase tvrdí, že je to pořádně štve a pak další, že jsou úplně v pohodě, mají všechno o co si řeknou... Ptáte se, co to má, co společného s vnitřní sílou?
Odpověď je jednoznačná.
Vnitřní síla je uvědomění si sama sebe jako člena společnosti. Je jen na vás do jaké skupiny si vyberete, že budete patřit. Ale nesmíte zapomenout, že když chcete být uvnitř silní a nechcete, aby vás trápilo svědomí a cítili jste se provinile; musíte si najít skupinu lidí, ke které doopravdy patříte a nehrát si na někoho jiného než doopravdy jste.
Musíte si promluvit se svým vnitřním já a dohodnout se na nějakém limitu střeštěnosti, originalosti, respektu... apod.
Uvědomte si, co jste doopravdy zač a proč vás lidé obdivují.
Nepřetvařujte se a na nic si nehrajte.
Buďte svý...

III. kapitola Mrtvá láska a vysoká daň

15. června 2012 v 10:18 | Smutná Zizi Ingen |  Povídka - Zapomenout na minulost a začít žít v přítomnosti
Tuhle kapitolu zase píšu sama, ale ne z toho důvodu, že by z toho Sima odstoupila... Ne. Ale víte moje "milá" kamarádka je tak trochu dost líná (neodpovídá ani na maily!) a tak tuhle kapitolu ještě píšu já....
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat všem čtenářům tohoto blogu. Je to takové mé díky za to, že sem chodíte a vůbec... že prostě jste... Ale zvláštní díky bych chtěla věnovat jednomu fajn klukovi... On už si domyslí, že to bylo směřováno jemu....

***oOo***
Procházela se po zahradě a naslouchala zpěvu ptáků. Všude bylo na první pohled poklidno. V malém rybníčku žbluňkala voda a vítr pěl své poklidné písně vysoko v korunách stromů.
Zrovna si čichala k poupátkům růží, když v tom uslyšela velmi známý zvuk.
Naskočila jí husí kůže.
Znělo to totiž jako boj.
Ach ne! Že by zase někdo útočil na hrad?
Rychle si chytila lem svých šatů a ladným krokem zamířila k místu, kde byl zvuk nejhlasitější.
Srdce jí zběsile tlouklo a svaly měla naplé jako pružiny.
Šaty si přidržovala, aby se jí nepletli pod nohy a běžela jako o život. Zastavila se za křovým, za kterým byl zvuk slyšet nejhlasitěji. Napínala své zašpičatělé uši, co nejvíce dokázala. Planý poplach. Nejspíše někdo trénuje s mečem. Zaposlouchala se do pravidelnosti svištění a plynulosti výpadů. Ihned jí bylo jasné, kdo tu cvičí.
Zorničky se jí rozšířili vzrušením.
Nikdo jiný to ani být nemohl. Nikdo jiný tak skvěle neovládal své výpady, svůj meč a ... sebe samotného. To bylo to jediné, co se mu na něm nelíbilo. To, jak pokaždé zůstával úplně klidný, nevyjadřoval žádné emoce... Připadal jí neproniknutelný. Jako by v něm nebyla ani troška citu... Ne! zakřičela na sebe v duchu. On není zlý, ještě v něm je dobro. Ale sama o tom dost často pochybovala, když ho viděla v boji. Když mu stála po boku a měla zabíjet nevinné.
Ona to nedělala. Vždycky se jí nějak podařilo vyhnout se přímému boji a jen postávala opodál a sledovala to.
Ale on ne. On bojoval s veškerým odhodláním a rozhodnutím dobojovat to až do konce... Téměř se v zabíjení vyžíval, ale už několikrát ho viděla zaváhat. Dříve, když ho ještě tolik neznala, se to nestávalo, ale od té doby, co se objevila, začal v zabíjení váhat.
Avšak ona neměla ani tušení, že to zapříčinila ona.
Odhrnula větve a zahleděla se na postavu trénující s mečem.
Chvíli ho pozorovala a pak nechala větvičky spadnout spátky na své místo a přešla k němu blíž, ale tak, že ji nemohl zahlédnout.
Přesto věděla, že o ní už dávno ví. Vždy vycítil její přítomnost.
Přestal trénovat a otočil se k ní čelem.
Zahleděl se jí do očí a ona mu pohled vzpurné oplácela.
"Elieio..." zašeptal tichým, ale přesto i tvrdým a silným hlasem, ostrým jako čepel jeho vlastního meče.
"Araneli..." oplatila mu stejnou mincí.
Usmál se. Úsměv - u něj to byl skoro zázrak, ale od jejich posledního boje nedaleko království vzdušných elfů se usmíval skoro pořád. Slušelo mu to.
Sklonila pohled. "Slyšela jsem zvuk boje..." řekla na vysvětlenou.
Více ani nebylo třeba.
Rozuměl jí i beze slov.
Nakonec jí vzal za ruku a šli se projít do zahrady...
Avšak netušili, že ve skrytu za lípami je sledovalo zlo...
***oOo***

Ireth ležela ve své posteli a sledovala noční oblohu proskleným stropem ve své chatrči na druhé straně města.
Venku za oknem se jí pásl její kůň. Byl unavený z běhu až do temného království, ale spát nemohl.
A Ireth také ne.
Pořád vzpomínala na tu cestu, kterou běžela až k jejich hradu a pak na to kličkování mezi strážemi. Když už byla skoro u brány, tak se jí postavil do cesty nějaký z temných elfů. Její kůň se vzepjal, jak prudce zatáhla za otěže a jí spadla kápě z hlavy... Nikdy nezapomene na jeho výraz ve tváři, když jí poznal. Nikdy nezapomene na tu nevíru v jeho očích a záchvěv strachu...
Ano, strachu.
Všichni až moc dobře znali její pověst kruté a silné bojovnice, která s nepřáteli nemá žádné slitování. Jenom pramálo lidí vědělo, že jí zabíjení nečiní šťastnou, ale že ji šťastnou dělají zachráněné životy. Avšak nemohla popřít, že by boj nemilovala - milovala a moc! Ale nerada při něm zabíjela.
Protáhla se a vstala.
V malé světničce se rozzářil slabý fialový plamínek, když rozsvítila (kouzlem) svíčku, která osvítila celou místnost.
Vešla do ještě o něco menší místnosti s knížkami ve všech poličkách.
Vytáhla jednu z nich a začetla se...

Druhou cestou z podsvětí je Magic Central

13. června 2012 v 11:47 | Zizi Ingen |  Druhá cesta z podsvětí - Magic Central

O čem to bude?

Je to příběh nejprve z pohledu vypravěčky, mladé dívky Laury Araelový, která má dost složitý život. A ta dívka si píše něco jako deník, ale o úplně jiné dívce z jiného světa, která žije úplně jiný život než Laura. Její příběh vyprávý o mladé dívce v úplně jiném světě, která má docela složitý a nepochopitelný život, který ani ona sama nechápe... Je z nepřiliš vážené rodiny a je (jak by kde kdo v našem světě řekl) naprosto vymyšlená bytost, která by neměla nikdy existovat. Je vampírka. Stejně jako její bratr a nejlepší kamarádi. Ale ona je ještě k tomu nevlastní dcera královny vampírů a nejlepší bojovnice na celé Vampírii... Ale ona neví nic o tom, že jí její matka "aduptovala" a ani nic netuší o svém údělu ani o pravé rodině...
Po čase se Laura dostane do své nové školy, kde jí nikdo nebere jako naprostou podivýnku. Právě naopak. Všichni si o ní myslí, že je úplně normální a chovají se dost podobně... Časem Laura přijde na to, že její matka byla čarodějka a ona zdědila její schopnosti. Ve vzteku uteče ze školy do lesů, ale tam ji někdo unese do úplně jiného světa a Laura pochopí, že se ocitla ve svém vlastním deníku a stala se součástí příběhu, který dříve vypravovala... Stala se z ní pouhá postava...

Moudro příběhu: Když se k minulosti otočíš zády, nezmizí...
Hlavní postavy: Laura Araelová a Eurenee Peistomalerová
Další postavy: Erea, Max, Mett, Nick, Julius, (bude jich postupně víc, ale tyhle postavy jsou zatím jisté u ostatních ještě zapracuji na jménech) magické bytosti, elemnaři (příště popíšu, co jsou zač), vampíři.....

Obrázek:


Nový desing

13. června 2012 v 11:39 | Zizi Ingen |  Novinky
Jak jste si už nejspíš všimli mám nový dess... No, je to má soukromá výroba, takže nic moc, ale jsem se sebou spokojená...
Zdroj původního obrázku zde.

Den: 16.6. 2012
Trochu jsem ten desing dneska poupravila...
Zdroj nového obrázku ZDE.

Zš zdice

10. června 2012 v 0:18 | Zizi Ingen |  ZŠ Zdice - moje škola

Tohle jsou obrázky pro Simu :DD Však ty už budeš vědět proč... XD


I dream, dreamt, dreamt...

10. června 2012 v 0:12 | Zizi |  ZŠ Zdice - moje škola
Zš - Zdice jsou Základní škola, na kterou chodí lidé od první třídy až do deváté.
Jo, je tu docela dost velká nudu, když nepočítám různé školní akce a výlevy spolužáků, kteří se v jednom kuse předvádějí...
Škola je rozdělená na první (první až pátá třída) a druhý (šestá až davátá třída) stupeň.
Už si moc nepamatuji na můj úplně první den v této škole, ale vím, že jsem byla malá a hrozně nervózní. Vím, že jsem na sobě měla úplně úchylný růžovoučky šatičky a na fotce jsem se tvářila jako idiot... A vím, že jsem byla úplně unešená z tolika lidí sedící v jedné třídě, v lavicích... Bylo to pro mě něco nového a tak nějak... neznámého...
Po prvním dni jsem mnohé ze svých spolužáků považovala za namyšlený ignoranty, ale postupem času jsem zjistila, že mnohý z nich jsou i jiní... S mnohýma jsem se spřátelila a s některýma seznámila.
Když jsem šla na druhý stupeň, bylo to jiné...
Už jsem věděla, že se setkám se stejnými lidmi, ale i přesto jsem byla nervózní... Bála jsem se, jak mě vezmou učitelé, jak se ke mě budou chovat lidi z vyšších ročníků a jak budu vycházet s ostatníma (přece jen jsme se za ty prázdniny taky trochu změnili, že?).
Nakonec všechno dobře dopadlo.
S učiteli vycházím dobře, s lidmi z vyšších ročníků obstojně a se spolužáky výborně...
Ale co se týče školy...
Bydlíme v totálním zapadákově na venkově (Zdice) a sem taky chodíme do školy. Podle všeho naše škola nemá příliš dobrou pověst a myslím, že ani žáci odsud nejsou nijak extra populární... Na prvním stupni propadnou opravdu jenom ti největší idioti :DD. Ale na tom druhém už je to složitější, protože je učení těžší (dokonce i takovému šprtovi jako mě poklesl prospěch :DD), pořád píšeme a žadný z učitelů nás nešetří.
Ale jinak je naše škola celkem v pohodě...
Až na pár detailů, které možná zmíním jindy...

Můj pohled na lidi

9. června 2012 v 22:36 | Ziziny Ingen |  Moje pocity a různá témata...
Můj pohled na lidi


Mnoho lidí si o sobě myslí, jak nejsou skvělí úžasní, jak je všichni obdivují a chtějí být jako oni... Ale při tom za nic nestojí a ti, kteří by za něco stáli se stydí a neodvažují se ukázat světu své nadání, dovednosti a vnitřní krásu... A to i přestože jí tam někde uvnitř sebe skrývají. Někde uvnitř sebe skrývají své vnitřní světlo, které rozzáří i ten nejtemnější kout duše, ale oni se ho bojí ukázat. Samozřejmě, že ti, co si toho o sobě myslí opravdu hodně, v sobě mají také vnitřní světlo, ale jejich světlo zakryje velký mrak pýchy...
Podle mě jsou (bohužel) už lidé takový. Občas až příliš sebevědomý a někdy si zase neuvědomují sami sebe, připadají si zbytečtí a to i když k tomu nemají žádné důvody...
Existují i lidé, kteří si věří dostatečně, ale já jich znám opravdu jen pramálo a opravdu mě mrzí, že nejsem jednou z nich, protože já sama si příliš nevěřím a připadám si jako něco, co by nikdy nemělo existovat. Něco opravdu ohavného a nechutného, co člověka přiměje se otočit zády...
Někteří (ti, co si moc nevěří) se dokonce skrývají a nechtějí být na očích...
A jiní (ti, co si věří až moc) se pořád předvádějí a zastiňují tak ty, kteří nemají odvahu říct, co jsou vlastně zač.
Možná, že bych takový článek neměla psát, když Vám tím nijak nepomůžu a sama se nechovám, tak jak bych podle tohoto článku měla,... ale popravdě, proč bych se o tenhle pocit neměla podělit s Vámi...?


Vaše autorka
Zizi Ingen.

Moc úplňku

9. června 2012 v 15:18 | Zizi Ingen |  Moje knížky
Ahoj lidi!
Dneska jsem se rozhodla zveřejnit jednu kapitolu z mé knížky (ještě není jisté jestli vůbec vyjde, pokud by mi jí zavrhli, pak jsem zveřejním i zbytek :DD). Celá série se jmenuje "Moc úplňku" a jmenovitě první díl Království bez stínu".

I. kapitola
Narazím na pár problémů


Všude byla tma, nebylo vidět na krok. Nikde, nikdo. Jako by se všichni zamkli doma a doufali, že je tak nikdo nenajde. Pokusila se zavolat, ale odpovědí jí byla pouze vlastní ozvě-na. Kolem se mihotali stíny. Nelíbili se jí. Bála se jich. Byli pro ní nebezpečný. Cítila to někde uvnitř. Začali se po ní sápat. Vyjekla když jí jeden z přízraků chytil za nohu. Odkopla ho a dala se do běhu. Stíny jí pronásledovali. Vrhali se za ní. Ona běžela, jak nejrychleji dokázala. Pořád se ohlížela jestli je nesetřásla. Ale oni se jí pořád drželi v patách. Nestačila s dechem. Pálilo jí na plicích a mozek jí pořád dokola opakoval jednu jedinou větu : "Musíš jim utéct!"
Běžela pořád dál a dál směrem ke hřbytovu, myslela, že tam za ní nepůjdou. Ale pak zakopla o kořen stromu. Spadla na zem. Přízraky se k ní přibližovali...
Pak se nad ní objevila zlatá záře. Dívka si oči zakryla rukou, ale rozeznala jen rysy vzdáleně připomínající člověka. Záře sílila. Začala se omotávat okolo dívky.
Ta začala příšerně křičet.
Leknutím jsem vyletěla do sedu.
Zrychleně jsem dýchala a dívala se do prázna. Bylo to děsný!
Zase ten blbej sen!
Byl strašně otravný. Zdál se mi skoro každou noc od mých dvanáctých narozenin. Psycholog mi říkal, že je to u lidí v mém věku normální.
Ale co je na mím životě asi tak normální? Nikdy jsem nebyla normální a nikdy nebudu.
Umyla jsem se a oblékla jsem si černý tričko bez nápisu a modré džíny. Pak jsem si před zrcadlem pečlivě nandala kontaktní čočky. Bez nich jsem byla slepá, jako patrona.
Jednou jsem šla na kontrolu k doktorce a ona mi dala takovou mastičku, že prý mi pomůže proti vyrážce, která se mi už léta dělala na čele a krku. Nezabralo to. Vyrážka se mi dělala ještě dvakrát víc než před tím a ještě k tomu mi zapoměla říct, že se nesmí dostat do kontaktu s očima. Takže jsem skoro oslepla.
Když jsem vyšla z koupelny budík ukazoval půl sedmé. Sešla jsem dolů, když v tom sem zaslechla Bellu, jak na něco nadává. "Co se děje?"zakřičela jsem na ní. "Zaspali jsme. Je půl osmé!"
"No bezva," hlesla jsem. Počkala jsem na ní a pak jsme spolu běželi do školy. Chvíli jsem se zasekla u vchodu. V hlavě mi zazněl něčí hlas: "Alexis! Věř a žij, jdi a dokážeš..."
Kdo to je? A proč mě oslovuje "Alexis"?
Zmateně jsem se rozhlížela kolem. Ale nikoho jsem neviděla.
"Lioness, pospěš! Za pět minut nám začíná škola!" zakřičela na mě moje kámoška a vytrhla mě ze zamyšlení. Otočila jsem se zády k ní a zamkla. Pak jsem jí dohnala...



Je toho samozřejmě víc, ale to jsou už jenom samý blbý kecy XD
Možná někdy jindy...

S pozdravem
Ziziny Ingen

Oči

8. června 2012 v 22:39 | Zizi Ingen |  Obrázky
Já jsem strašný blázen do očí!
Vždycky při hodině, když nemám, co dělat a učitelův výklad mě nezajímá, vezmu propisku/tušku/pero a maluju do sešitu nebo na nějaký papír. Vždycky mi to pomáhá se uvolnit a soustředit se na dění ve třídě...
A tady jsou ukázky mé tvorby....











Se srdečným pozdravem
Zizi Ingen.

Moje nové obrázky!!!!

8. června 2012 v 22:35 | Zizi Ingen |  Obrázky
Dneska jsem tak nějak neměla nic moc na práci, tak jsem nafotila obrázky, které jsem kreslila už před nějakou tou dobou... Ty obrázky mi daly docela zabrat a tak vás prosím: Kopírujte se zdrojem.
Děkuji!





Být normální

8. června 2012 v 15:49 | Zizi Ingen |  Téma týdne
No, tak co je to normálnost?
Normálnost je rozsáhlý pojem.
Každý si pod slovem normální představí něco úplně jinýho. Každému připadá normální něco jiného.
Pro někoho je normální chovat se jako šílenec a pro někoho je zase úplně normální se každý den učit a přemýšlet o budoucnosti.
Ale většina lidí si pod slovem "Normální" si představí člověka, který má poklidnou práci, rodinu, přátele, chová se slušně, obléká se do smokingu každý den, hraje si co nejčastěji s dětmi, není vulgární... to jsou asi představy dospělích, poněvadž si nedovedou život představit jako "Normální místo". Představují si ho jako něco dokonalého.
Třeba děti si pod slovem normální představí děti i dospěláky hrající si s hračkami, kašlající na práci i školu a baví se...

Každý si pod slovem "Normálnost" představíme asi něco jiného.
Asi pro to, že jsme každý úplně jiní.

Proto si myslím, že normálnost se nedá nijak přesněji identifikovat...


Zizi Ingen