Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

II. kapitola Bolest na srdci

22. května 2012 v 20:58 | Zizi Ingen |  Povídka - Zapomenout na minulost a začít žít v přítomnosti
Temný král si byl naprosto jistý, že si to Vzdušní elfové tentokrát nenechají líbit. Určitě už plánují útok na můj hrad. V tom ho z myšlenek vytrhl náhlí rozruch na nádvoří, na které vběhl černý kůň se záhadným jezdcem v sedle. Král to celé pozoroval z bezpečí své komnaty. Stál u okna a pozoroval mladíka zahalého v kápi. Ten udělal kruh okolo naměstí a při tom se hbitě vyhybal Temným strážím. Najednou odhodil jakýsi balíček a zase zmizel z města.
Za pár minut mu jeho syn přinesl zprávy i s balíčkem.
Král mezitím usedl na trůn. Nohu si přehodil přes nohu.
Měl na sobě temně modrý plášť a bojovou zbroj, kterou za žádných okolností nesundaval. Na nohou měl černé holinky a ruce mu skrývali rukavice. Dlouhé černé vlasy mu spýnal provázek. Oči mu rudě pláli - jako vždy. Tvářil se kameně, krutě, tvrdě; jako ďábel sám. Bledá pleť a ostře řezané rysy každého odrovnali. Žádná žena mu nedokázala odolat, každou dostal. Většinou násilím, ale pořád dostal.
Byl tvrdý, stejně jako jeho syn. Ten měl stejně černé havraní vlasy a rysy, dokonce i postavu, ale protože se narodil jako druhý, zdědil všechnu moc jeho starší syn Aranel. Ale oči měl po matce. Po princezně Vodních elfů.
Král si jí vzal, když se rothodl zničit jejich království. Vzal si jí v paláci a odvlekl na svůj hrad Nergon, kde po osmi letech zemřela žalem. Ale ještě předtím mu porodila dvě děti. Dva syny.
Jeden z nich (ten mladší) před ním klečel na jednom koleni a nesl mu zprávy. Ten starší byl ve zbrojnici a brousil si svůj meč. Avšak ani jeden z nich netušil, co se stalo s jejich matkou. Mysleli si, že jí zabili strážci - to jim král řekl, aby v nich probudil nenávist vůči strážcům.
"Pane, nesu vám správy o vítězství nad vesnicí zemních elfů nedaleko království vzdušných elfů. Bohužel se skayové opovážili vzdorovat vašim rozkazům a zaútočili na dva jezdce jedoucí k vzdušnému království. Jeden na místě zemřel, ale ten druhý jel podat správy do království." promluvil Amariël, jeho syn.
Král si promnul bradu a zamyslel se. Toto je už podruhé, co neuposlechli mé rozkazy...
"A ještě vám nesu balík od vzdušného posla," řekl a podal ho svému králi a pak s jeho svolením odešel.

Král přecházel po chodbě. Byl zamyšlený. Ruce měl seplé za zády a díval se do země. Plášť za ním povlával a třel se mu o boty.
Chodby byli prázdné. Nepotkal by na nich nikdo ani živáčka.
V balíčku našel mírovou smlouvu, kterou podepsal spolu s královnou vzdušných elfů před skoro sty lety. Našel ji tam,... ale rozcupovanou na malinké kousíšky.
Takže teď už válčíme i se vzdušným královstvím...

...oOo...

Aranel právě cvičil se svým mečem, který si před chvílí nabrousil. Po boji s zemními elfy se mu trochu víc otupil. Zemní elfové po nich házeli velké kusy kamenů a ztvrdlé hlíny, takže je musel Aranel s bratrem a Temnými odrážet svými meči. Nakonec se ale Aranel naštval tak moc, že použil svou magii zděděnou po otci, která mu jako prvorozenému náležela.
Aranel byl mladý, tedy, v elfských měřítkách. Byl vysoký i na elfa a na břichu a pažích se mu rýsovali mírné svaly. Bledou kůži měl naplou přes lícní kosti. Jeho ostře řezané rysy přímo bili do očí. Vlasy měl krátké, černé a neustále rozcuchané. Nebyl to žádný náfuka se stále uhlazeným účesem. Oči měl stejně jako jeho mladší bratr po matce, modré. Ale on je neměl jako jeho bratr. Jeho bratr je měl modré jako hladina moře Nářků, ale Aranel měl oči tmavě modré jako dno nejhlubšího jezera Ultwiëll.
Najednou se zarazil a zaposlouchal se.
Nic.
Pokrčil rameny a zase pokračoval v cvičení.
Výpad, blok, útok ze spoda, otočka...
Ale zase něco uslyšel.
Tentokrát se neotočil. Pokračoval dál v boji a čekal až se sama prozradí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byli jste tady?

JO!
Neee!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama