Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

I. kapitola Vnímání života

9. května 2012 v 20:35 | Zizi Ingen |  Povídka - Zapomenout na minulost a začít žít v přítomnosti
Stála na kopečku a hleděla do dálky. Až za moře. Za velké moře jménem Tári (moře dešťů). Moře se začalo barvit do ruda. Odráželo barvu oblohy, na které se slunce ukládalo ke spánku. Blížila se noc. Hvězdy se začínaly hlásit o svá místa na obloze. Okolo dívky byly vysoké skály. Některé se mohly pyšnit svými kouzelně zelenými hřbety, porostlými stromy a jiné zase svou tajemnou barvou vlčí srsti. Na nejvyšších skalách se rozkládaly široké pláně zeleně nebo je ještě pokrýval bělostný sních. Pod ní se rozkládala města elfů a lidí. Žili sice odděleně, ale velmi často se stýkali, obchodovali spolu, bojovali a učili se navzájem. Ale v tuto večerní hodinu jich už většina seděla doma a vyprávěla příběhy svým dětem, které se připravovali ke spánku, aby dalšího dne zase vyrazili do ulic, učit se a pracovali.
Ireth Galadriël se moc těšila na ráno. Nemohla jít spát. Nedokázala usnout.
Ráno za ní měl dorazit její přítel Merik a měli spolu oslavit slavnost květin. Merik byl lidský velitel vojsk krále Nelina a tak se spolu moc nevídali, protože Ireth byla dcera královny elfů, naštěstí měla starší sestru Nessu Narmolanyu, která měla zdědit trůn. A Ireth se měla stát oporou pro všechny vzdušné elfy, mocnou kouzelnicí a bojovnicí. Učila se od těch nejlepších kouzelnic a bojovnice jménem Alassë Elensar.
A Ireth byla dobrá žačka. Všichni jí říkali, že až její sestra usedne na trůn bude připravená stanout po jejím boku a chránit ji. Ji a celé království...
Ale na to měla ještě dost času. Prozatím si užívala svobody a života bez pravidel a zákonů, který žila a milovala.
Vítr si něžně pohrával s jejími šaty. S fialovou halenkou a černými upnutými kalhotami, které měla zastrkané do vysokých bot. Pas měla přepásaný dvěmi koženými hnědými pásky. Jeden z nich držel její milovaný černo-modrý meč s hůlkou a druhý pár krásných dýk a mnoho kapsiček s bylinkami a lektvary, bez kterých by se žádná pořádná kouzelnice neobešla. Černé vlasy měla sepnuté velkou sponou v podobě květinami obrostlým mečem. Modré oči se jí třpytili jako dva kousky modř vyrvané ze dna oceánu. Malý nos jí přidával na vznešenosti a dodával půvab. Uši měla, aby každý poznal, co je zač, zašpičatělé. Všechnu její krásu ještě doplňovaly plné růžové rty, které zůstávali ještě stále svobodné.
Ireth byla vzdušná elfka a tak žila hodně vysoko, ale nebyla jako ostatní. Jí nevadili ostatní druhy elfů
(Vodní elfové, Lesní elfové, Vzdušní elfové a Temní elfové) naopak se s nimi přátelila a chodila i do jiných měst jiných elfů. Jenom Veldezü se vyhybala. Tam žili ti nejhorší Temní a ani Ireth s nimi nedokázala vyjít.
Seskočila z malého výběžku na vrcholku skály Eámanëna zem a rozběhla se směrem k městu. Její matka, královna Alatáriël svolala schůzi a Ireth o to nechtěla přijít.
Běžela rychleji než vítr, který jí čechral už tak dost rozcuchané vlasy. Běžela okolo nejtemnějších částí lesa a vyhybala se kamenům a spadaným větvím. Pro ostatní byla vidět jenom jako rozmazaná šmouha. Nikdo jí neviděl - to byla výhoda vzdušných elfů. Byli to ti nejrychlejší běžci v celé Peneře a když si usmysleli, že poběží, nikdo je nedostihl. Ale být vzdušným elfem mělo i své nevýhody. Například naprosto průhlednou pleť a zvedání žaludku, kdykoliv ucítili vůni Skay. Skay je druh psovitých šelem, které jsou sice velmi inteligentní, ale také zlé a domýšlivé. Mají černou srst, rudé obrovské oči toužící po krvi a rudá znamení na hřbetě. Jsou dost podobní vlkům, ale dvakrát tak velcí a inteligentní. V minulosti vyvolali mnoho válek, jak mezi elfy, tak i mezi lidmi. Jedna podobná právě probíhala. Byla to válka mezi lidmi krále Nelina a strážci z království země. Strážci byli nesmrtelní ochránci dobra a přírody a lidé porušili jejich pravidla a proto vznikla válka. Někteří tvrdí, že lidé žádná pravidla neporušili, ale skayové zničili chrám souznění a svedli to na lidi..
Ireth si nebyla jistá, jak to bylo, ale věděla, že lidé by nikdy nikomu úmyslně neublížili. Na to je znala až moc dobře a důvěřovala jim.
Začala spomalovat. Blížila se k městu. Pořád spomalovala a před branou už jenom šla.
Bojovníci na hlídacích věží začali otvírat vrata hned, co ji uviděli. A poté co jí prošla se jí uctivě poklonili. Mladá dívka se usmála a poděkovala. Procházela se cestou směrem k paláci. Cesta byla úzká a dlážděná kameny. Všichni kolem jdoucí jí přáli krásný den a bojovníci se jí uctivě klanili. Došla do zahrady paláce a zahleděla se na tu obrovskou stavbu.
Zahrada byla také velká a udržovaná. Rostli v ní nejrůznější druhy květin a okrasných stromů. Byla tam vytvořená mnohá bludiště. Ireth by jimi dokázala projít i postepu. Jako malá si vždycky ezi nimi hrávala, že stopuje divou zvěř.
Palác byl obrovský. Byl vytvořený z křišťálů a různých druhů skla. Takže všude okolo něj se vytvářeli odlesky a zaplňovali celé prostranctví okolo paláce. Třpytili se jako hladina moře. Ireth vždycky připadalo divné, že se v království vyskytuje tolik podobností s vodním. Mnohokrát se na to ptala své matky, ale ta se jí jen zasmála a řekla, že se jí to zdá.
Byl to nádherný domov. Domov její matky a sestry..
Ireth v něm měla také svůj pokoj a mohla v něm bydlet, ale ona nechtěla. Radši se chovala jako normální elfka. Snažila se vžít do svých poddaných. Její učitelka jí učila, že aby mohl člověk být dobrým vůdcem musí být nejdříve sluhou, aby pochopil jejich postavení. Když to řekla své sestře, budoucí královně celého vzdušného království Nesse Narmolanze, myslela si, že uzná, že je to dobrý nápad, ale ona nad tím místo toho jen mávla rukou. Ale mladší elfka chtěla být dobrou kouzelnicí. Proto se hodně učila a snažila se být nejlepší, ale přesto se jí to moc nedařilo. Pořád byla ta horší. Nessa byla dokonalá, vysoká, štíhlá, milá, spořádaná elfka, která vždycky dodržovala mravní zásady, nikdy neporušila žádné pravidlo a byla prostě dcera svojí matky. Kdežto Ireth byla v očích členů zasedání ta nejhorší. Byla drzá, porušovatelka pravidel a vždycky pro ní existovalo jenom blaho ostatních. Často zapomínala, že nesmí podléhat emocím a citům. Díky tomu bylo hlavní téma zasedání královská rodina. A tím pádem u těchto zasedání musela vždycky být.
Vešla do paláce na modrý koberec. Sundala si boty. Bylo zvykem, že se v paláci chodilo bosý. A vydala se spletivou sítí chodeb směrem k hlavní místnosti. Pravou rukou přejížděla po stěnách a kamenech, ze kterých byli vytvořeny. Cítila se tam jako nejmocnější kouzelnice světa. To místo bylo nasáklé prastarou magií jejích předků. Podle pověstí byli všechny duše královských dědiců v paláci a hlídali své potomky. Ireth zavřela oči a představila si, že je slyší. Nic.
Otevřela oči právě všas, aby nevrazila do muže s kopím v ruce. Omluvila se a pospíchala pryč.
To byl trapas, pomyslela si a celá rudá otevřela dveře, kde zasedala rada elfů větru. Měla štěstí zasedání ještě nezačlo.
Nessa seděla po levé ruce své matky a po právé seděl bratr královny Alatáriël, jménem Izrael.
Královna stála k celé radě zády a dívala se z okna.
Ither si přisedla vedle své sestry.
Její sestra byla celá matka. Měla blonďaté vlasy do půli pasu a rysy úplně stejné jako ona. Byla velmi vysoká jako ostatně většina elfů. Jantarové oči také zdědila po matce. Její oči bylo na nich to nejúžasnější. Vyzařovali lásku, respekt a autoritu. Nikdo nedokázal odolat pokušení se do nich podívat. Měli úplně totožný uhrančivý pohled. Všechny jejich podobnost velmi zaujala. Všichni když je vidí stát vedle sebe si myslí, že jsou to dvojčata.
Ireth vždycky zaráželo, jak může být možný, že všichni z její rodiny jsou světlovlasý s jantarovýma očima a ona je černovláska s tmavě modrýma očima. Všichni z její rodiny si byli až moc podobní a ona byla jako černá ovce mezi bílími berany. Zprvu si připadala divně, ale časem si na to zvykla.
Neměla na vybranou. Nikdo jí nedal na vybranou. Nikdo se jí nezeptal jestli té zodpovědnosti chce čelit. Všichni to brali jako naprostou samozřejmost. A tak to i bylo. Nesměla odmítnout své poslání - to nebylo správné.
Všichni čekali na posledního člena rady. Kluka její sestry. Všichni čekali na Actheliona, strážce vzduchu. Přinášel jim do království informace o chodu vzduchu a dění venku mimo jejich království. Ireth ho měla ráda - byl to jediný člen rady, který byl ještě méně zodpovědný a dochvilný než ona sama. Byl to velmi milý kluk a sdílel její názory, ale mělo to jeden háček. Byl naprostým protikladem její sestry a přitom to byl její přítel. Takže se mnohokrát stávalo, že se pohádali a pak je musela Ireth dávat zase dohromady, ačkoliv by se na ně nejradši vykašlala. Byl vysoký, vyšší i než průměrně vysoký elf. Měl krátké hnědé vlasy a zelené oči. Jeho obličeji nechyběl ani šibalský úsměv, který ukazoval pokaždé, když se zadíval na Nessu.
Vtrhl do dveří, celý zadýchaný a zpocený. Všichni sedící sebou trhly (to znamenalo Nessu, Ireth, Izraela, královnu a tři další elfy, dva další strážci a jeden temný elf jménem Nellas). Kráovna se ani nepohla, jenom nadále pozorovala temnou oblohu.
"Omlouvám se vaše výsosti za spoždění," omluví se zadýchaně.
Královna kývla. Otočila se k němu čelem, tak rychle, až se jí bílo-modré šaty mírně nadzvedli a ukázali štíhlá lýtka a bosá chodidla. Královna si je urovnala a přešla ke svému místu.
"Co tě takto pozdrželo strážce?" zeptala se kouzelným zpěvavým hlasem.
"Velice se omlouvám, má paní. Mě a mého společníka přepadla skayovská hlídka-"
"Skayové!" skočil mu do řeči Izrael. Nenáviděl, když se do královských záležitostí pletli skayové už od té doby, co jejich král vyřtkl, že jsou vzdušní elfové k ničemu. "Zase se opovažují napadat naše lidi a vstoupit na naše území!"
Královna mu položila ruku na rameno a mírně ho přitlačila, aby se zklidnil. Pomohlo to.
"Tvůj společník přišel o život, že?" pravila Nessa, poté co si ho celého prohlédla. Byla všímavjejší nežli Ireth, ale i ona si mohla všimnout, že měl zarudlé oči a že v nich byl smutek. Smutně se usmál a přikývl.
"Nejsi zraněný?" zeptala se a vykročila k němu sebevědomím krokem princezny. Jemná látka se jí třela o nohy. Ale na druhou stranu bylo vidět, že si není moc jistá svým novým korzetem, který jí darovala královna k plnoletosti (plnoletost je u elfů Sto-dvacet-dva let). Za jiných okolností by se Ireth s Actelionem začali smát a vytahovat se, že podobné věci nemusí nosit, ale toto nebyli normální okolnosti. Přišli o bojovníka, Acthelion o přítele a skayové si začali dovolovat až moc.
Ireth se už neudržela a zavrčela. Všechny hlavy se k ní ihned otočili. Někdo se na ní díval s úctou, jiní zvědavé, ale nejvíce pohledů, které na sobě cítila byli ... urážlivé.
Podívala se na svou matku. V jejím výrazu se daly vyčíst obavy a že musila vynaložit veškeré své sebeovládání, aby se nezachovala, tak hloupě a dětinsky jako Ireth.
"Přece si to od nich nenecháme líbit!" promluvila téměř klidným hlasem. Téměř. Zvedla se ze židle, aby dokázala, že svá slova myslí smrtelně vážně.
"Uklidni se Ither," začal jí ihned krotit strýc, ačkoliv by se nejraději připojil k jejímu rozhořčení a vzteku. Ireth si byla naprosto jistá, že kdyby se pořádně rozčílila nedokázal by jí zastavit nikdo. Utekla by z paláce a zamířila přímo do Zakázaných lesů, tam by našla všechny skaye a jednoho po druhém ve vzteku zabila. Krutě a nemilosrdně. - To si ovšem nemohla dovolit.
Byla to princezna - musela se ovládat.
A tak se uklidnila a už úplně bez emocí řekla: "Ale měli bychom něco udělat!" zvedla oči. Všichni jí sledovali upřeným pohledem. Nebyli zvyklí, aby se chovala jako... no, jako vůdkyně.
"Protože jinak si budou myslet, že si můžou dělat, co se jim zachce a jen tak jim to projde! Budou si dovolovat čím dál tím víc až začnou útočit na naše království!" promluvila klidně, ač neústupně.
"To jim nesmíme dovolit!" zakřičel Nellas a také vstal.
Ireth mu byla vděčná za oporu a za to, že v ní věřil.
"Přesně tak!" vyhrkl Acthelion. Na Nessin úsudek nikdo nečekal - vždycky se postavila na jeho stranu. Ostatní členi rady se přidávali na její stranu.
Ireth se nestačila divit.
Odkdy se mnou někdo souhlásí?
Nakonec zbyl jenom hlas královny.
Seděla na svém místě. Ruce měla založený na hrudi a ve tváři zamyšlený výraz. Zvažovala zda má být poslední záhranou před válkou nebo první královna království větru, která se zapojí do války. Nakonec se zvedla jako většina ostatních. Zlaté vlasy jí spadaly do očí a korunka se jí mírně naklonila na stranu. Ruce opřela o velký kulatý stůl a zadívala se na všechny přítomné. Zvláštní pohled věnovala svému bratrovi jako poslední se podívala do očí Ireth. V tom okamžiku její dceru zaplavila silná vlna emocí, které v ní královna schválně vyvolala, aby ji odtestovala. Ireth se povedlo s veškerým sebezapřením ovládnout. Její tělo bylo její nejsilnější zbraň. Mysl byla otevřená a všechny smysly naladěny na maximum. Královna ohromeně pokývala hlavou.
"jsme připraveni k boji..." promnluvila královna.
A tak byla započala první válka vzdušných elfů...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michalka Michalka | Web | 16. května 2012 v 19:24 | Reagovat

SKVĚLE!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama