Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

Duben 2012

Moje kresba 2.

30. dubna 2012 v 11:09 | Ziziny |  Obrázky

Léto, čas, dny a moje kecy

27. dubna 2012 v 21:13 | Zizi Ingen |  Básničky a poezie
Zejtra je sobota, dneska je pátek.
A v úterý státní svátek.
Dny jsou krásné a hřející.
Jako srdce bijící.
Děti si hrají na ulici a dospěláci chytaj bronz.
chytaj ryby na udici, já jsem úplně švorc.
Teď je den a za chvíli bude noc,
přichází nám na pomoc.
Noci se krátí a dny jsou delší,
někdo mě zmlátí a ostatní mlčí.
Je prostě letní čas, den a jas.
Silný nad slabší se vytahuje, takový je to ďas.
Někdo se naparuje, jiní smějí se zas.
Letní chvíle nekončí, právě naopak.
Jsme na začátku, budí v nás zášť.
Jsme děti! Tak se snaž.
Dneska mě učitel vytočil.
Včera mě někdo přesvědčil,
abych přiznala strach.
Oblékli mi růžový šat.
Týden je dlouhý a moc páliví,
já jsem skvělá a kde kdo mi závidí.
Léto už začíná,
nudu a zločin předbíhá.
Je to tu, ta chvíle, na kterou všichni čekáme.
Je to za ty snahy a ochotné naděje.

Divný keci

27. dubna 2012 v 19:20 | Zizi Ingen |  Básničky a poezie
Dnes je den,
zejtra taky.
Je to jak sen,
nad náma plují mraky.

Moje duše se octla na rozcestí,
a neví jak dál...
Pro mě je to neštěstí,
asi se už nebudu moc smát...

Nižší starořečtí bohové

21. dubna 2012 v 20:32 | Zizi Ingen |  Bohové
Hestia - bohyně rodinného krbu
Hestiá (2. pád Hestie, řecky Ἑστία, latinskyVesta) je v řecké mytologii dcera TitánaKrona a jeho manželky Rheie, sestra Dia, Poseidóna, Háda, Héry a Démétry. Bývá označována jako bohyně posvátného ohně a rodinného krbu.
Otec Kronos ji pozřel, stejně jako její sourozence kromě Dia. Chtěl tak zabránit, aby proti němu povstali a zbavili ho vlády. To se povedlo Diovi, který se před Kronem ukrýval a pak ho lstí donutil všechny sourozence vyvrhnout.
Když se pak Zeus zmocnil vlády, Hestiá byla pozvána na Olymp a obdržela spolu sArtemis a Athénou výsadu zajistit na věky své panenství, aby tím zůstala uchráněna před Apollónem a Poseidónem, kteří ji chtěli získat.

Nyx - bohyně noci
V řecké mytologii je Nyx (Νύξ, 2.pád Nykty, latinsky Nox) bohyně noci (temná noc). Nyx byla dcerou Chaosu, za muže si vzala svého bratra Ereba.
Potomstvo bohyně Nykty bylo velmi početné. Většinou jsou všechny bytosti zplozené Nyktou v říši temnot a hrůzy a jsou spojené se smrtí, i když noc krotí vášně a ukolébává vše do klidu.

Hypnos - bůh spánku
Hypnos každou noc sestupoval na zemi, se svou matkou tiše procházeli a na všechny živé tvory sesílali spánek, který je zbavoval trápení a starostí. Lidem také dával sny. Jeho moc byla neodolatelná, stalo se, že uspal samotného nejvyššího boha Dia. Poprvé to bylo, když Héra chtěla zničit Hérakla, podruhé když proti vůli Dia pomáhal Poseidón vtrojské válce Achajcům. Hypnos prý za odměnu od Héry dostal za manželku jednu zCharitek Pásitheu.


Themis - bohyně zákona
Někdy bývala nazývána "druhou manželkou Diovou", porodila mu Moiry - bohyně osudu a Hóry - bohyně ročních období. Stávala při Diovi, když k výkonu soudcovské funkce zasedl na svůj trůn, spolu s ní i bohyně spravedlnosti Diké (bývá uváděna jako dcera Themidina, dokonce jsou i vzájemně zaměňovány).
Themis byla ztělesněním božského řádu, zákona a zvyku. Pokud je Themis přehlížena, Nemesis přináší jen spravedlivou a hněvivou odplatu. Themis není zlostná: Byla první, která nabídla Héře, rozrušené Diovými hrozbami, po návratu na Olymp pohár. Themis předsedá řádnému vztahu mezi mužem a ženou, základu správně zřízené rodiny".

Nemesis - bohyně spravedlivé odplaty
Nemesis je v řecké mytologii dcera bohyně NociNyx a boha Temna Ereba, podle jiných pověstí byla její matkou Diké a otcemÓkeanos a podle dalších byla zrozena bez otce. Byla bohyní odplaty. Zvláštní bylo, že obdarovávala lidi štěstím nebo neštěstím, podle jejich zásluh. Na rozdíl od Erínye, bohyně pomsty, která lidi pouze pronásledovala a trestala, Nemesis důsledně pronásledovala lidi, kteří se dopouštěli zpupných činů v zaslepení nenadálým štěstím, nebo bohaté, kteří neobětovali bohům a neulehčovali chudobu svým spoluobčanům. Těm nedala pokoj a stíhala a trestala je tak dlouho, dokud nebyla spravedlnost naplněna. Její jméno je do dnešní doby symbolem "osudové msty".

Hekaté - bohyně kouzel
Hekaté je řecká bohyně patronka cest, křižovatek, porodů, mládeže, vládkyně tajemných sil (později silnější důraz) a měsíce a noci a podsvětí. Hekaté je ale zároveň i čarodějnice.
Bohyně Hekaté byla ctěna původně v maloasijské Kárii. U Řeků si podržela rysy všemocné bohyně, ochránkyně jezdců, rybářů, pastýřů a matek, a jako podsvětní božstvo se stala bohyní strašidel a kouzel.

Erebos - bůh věčné tmy a sama věčná tma.
Jeho jménem se nazývá nejhlubší a nejtemnější část podsvětí, kde sídlí jeho vládce Hádés. Vznikl z prvopočátečního Chaosu. S temnou nocí Nyktou, která rovněž povstala z Chaosu, zplodili Aithera - boha jasného světla, a Hémeru - bohyni jasného dne. Podle pověsti Erebos a Nyx se svými dětmi nebyli spokojeni a tak Erebos, aby své děti nespatřil, odešel do podsvětí a už odtud nevyšel. Podle jiné pověsti se do podsvětí dostal za podporu Titánů v jejich boji proti olympským bohům.

Aithér - je synem bohyně noci Nykty a boha věčné tmy Ereba, často se vyskytuje ve společnosti své sestry, bohyně jasného dne Hémery. Aithér sám byl bůh věčného jasného světla.
Jedná se o personifikaci čistého vrchního vzduchu, čistšího než Slunce, kde žijí bohové a kde nejraději přebývá Zeus. Je to protiklad spodního vzduchu "aér", který dýchají smrtelníci. V přeneseném smyslu znamená Aithér jednak vzduch, jednak látku jemnější než vzduch, která naplňuje výšky, v nichž sídlí hvězdy a bohové.
Jeho jméno je dokonce někdy používáno pro pojmenování Nebe a Vesmíru.

Iris - bohyně duhy, která naplňuje mraky vodou.
Kromě toho byla poslem bohů, zejména však nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry. Nebyla jenom zvěstovatelkou zpráv, ale také důvěrnicí a rádkyní. Iris na rozdíl od posla bohů Herma příkazy bohů neprováděla, pouze je vyřizovala. Ráda si k nim sama leccos přidávala, zejména pokud šlo o vzkazy bohyním, na které žárlila.
V mýtech se uvádí, že mimo jiných činů odvedla zraněnou bohyni Afrodítu z bojů před Trójou a na Héřin rozkaz ustřihla umírající Dídó kadeř a tak vyprostila její duši z těla.



Náš život

20. dubna 2012 v 16:06 | Zizi Ingen |  Moje pocity a různá témata...
Lidi jsou divní. Říká se, že je svět zničený, ale víte proč? Protože jsou miliony lidí, kteří po sobě neuměj uklízet.
Neříkám, že jsem jiná. Znám spousty lidí, kteří by mi řekli, že je ničím a lezu jim na nervy. Ale upřímně každý je na někoho zlý, protivný či dokonce vulgární. Ani já nejsem jiná. Některý lidi nenávidím a posílám do pr..le a některé mám zase moc ráda a nikdy bych jim neublížila, alespoň ne úmyslně. Ale o mě tu teď nejde. Jde o to, že jsme lidi. Říkáme si, že jsme nejlepší druh a že jsme nejinteligentnější. Fakt?!
Že o tom nevim...
Občas jsme právě mi ti nejhorší...
Ubližujeme si na vzájem, protože nedokážeme tou bolestí procházet sami.
Jsme hloupí, neboť "Chytrý člověk se přizpůsobí světu kolem sebe. Kdežto hlupák se snaží přizpůsobit svět sobě... Proto je pokrok závislý na hloupých lidech." - tenhle citát jsem někde četla už si nepamatuji kde, nebo kdo ho napsal. Ale každopádně nás nádherně vystihuje.
Ničíme svět kolem sebe, sobě navzájem a i zvířatům, rostlinám, planetě... Jsme prostě lidé. Někdo si pod tímto řekne: "Jo, lidi! Já sem taky člověk, pán tvorstva...", ale to při tom není vůbec pravda! Pány tvorsba budeme až tehdy, kdy si začneme vážit života a to nejen toho svého, ale i života ostatních. Až budeme rozhodovat spravedlivě, nezabíjet pro zábavu a chránit jeden druhého. Pak si můžeme říkat pokročilá rasa, ale v tu dobu už snad nebudeme tak hloupí, abychom si o sobě mysleli, že jsme něco víc... Ono je to totiž naopak. Když to vezmeme kolem a kolem příroda kolem nás je vyspělejší. No, uznejte sami. My bez přírody žít nedokážem. Bez vody bychom zemřeli, bez zvířat a rostlin též. My bez přírody být nemůžem, ale ona bez nás ano. A proto bychom si jí měli vážit a chovat se k ní jako něčemu, co si zaslouží naši úctu...

Jeden dobrej kluk

13. dubna 2012 v 19:27 | Zizi Ingen |  Básničky a poezie
Já znám dost dobrýho kluka,
je to dost dobrej člověk.
Říká, že jsou to velká muka,
žít mimo tento divný svět.


Je to kluk od nás, já to vím.
Snaží se zmást, o tom sním.

Svět dokáže dát v okamžiku jedinným,
umí se smát i ve snu neživým.

Seznámení proběhlo ve věku podivným.
Nám všem podobným.
Jsme tu v jednom čase a době uvězněni,
přiživujem se na bílém mase a se sílou propojeni.

Je nás víc a všichni z jednoho světa jsme,
vycházíme vstříc a spolu taky možná, cítíme.
Jsme stejní a přesto jiní,
jsme podivní a přitom najivní.

On není jiný, je stejný,
jako my všichni ostatní...
A přesto se zdá mi, že je jinačí,
pomoc - to mu nestačí.

Fantazie

12. dubna 2012 v 20:08 | Zizi Ingen |  Moje pocity a různá témata...
Víte, co je nejlepší na tom být snílek jako já?
To, že každý pořádný snílek má dva světy. Jeden obyčejný a druhý jenom pro sebe. V reálném světě je považován za divného a vyčnívajícího z davu, ale v tom svém je hlavní postava, popřípadně hrdina. Mnohdy se mi stává, že na takové lidi narazím. Patří mezi ně například: čtenáři, spisovatelé, malíři, básníci, povídkáři atd. Po světě jsou jich mraky a mnohý z nich jsou i slavní.
Jaké to má výhody?
Vždycky je tu pro ně někdo, ať už v tom reálném světě nebo virtuálním, kdo jim pomůže. Mnozí z nich si takový svět vytvořili, protože se v tom reálném cítí sami. Možná, že jste někoho takového potkali. Teď se nad tím chvíli zamyslete. Určitě vás napadne minimálně jeden člověk, který je snílek. Často je zahleděný do knížky nebo si něco čmárá do bloku. Ale ostatní moc nevnímá, odpovídá na otázky učitelů a směje se s přáteli. Ale jinak dost vybočuje. Může být třeba i namyšlený, sarkastický a vtipný jako já, ale může se stát, že když si ho na chvilku přestanete všímat, tak on prostě vypne. Přestane vnímat okolí a přemístí se do svých myšlenek a pocitů.
Tito lidé jsou velmi podivuhodní a nikdy nevíte, co od nich čekat.
Ale když se zamilují a vědí, že ten druhý jejich city opětuje, začnou se zapojovat. Milují silně a potrpí si na důvěru. Vlastně jsou téměř dokonalí, co se lásky týče. Ale jen skoro. Mnozí snílci jsou takový, protože jim někdo ublížil a oni už přestali věřit v lidi a tak je velmi těžké si získat jejich důvěru a také se ke všemu špatně vyjadřují slovy. Své pocity a myšlenky spíše vyjadřují v podobě obrazů, knížek, básniček atd. Ale mluvit - to je něco jiného. Je sice pravda, že mnoho z nás je hodně ukecaných, ale spíše si své poznámky necháváme pro sebe.
Dá se s námi vždycky počítat a nikdy nikiho nesklamem, pokud sami nechcem.
Jsme docela náladoví a podivní, chytří, ale zase ne moc. Víme toho hodně o lidech a o sobě samích, neboť jsme díky snění schopni vidět sami sabe, tak jak doopravdy jsme.
Já jsem ráda za to, že jsem snílek... Můžu tak být na dvou místech zároveň :D

Rick Riordan - kniha Percy Jackson

8. dubna 2012 v 20:58 | Zizi Ingen |  Různé knihy

Napůl chlapec … napůl bůh … dohromady PERCY JACKSON

Ve škole to nemá nikdo jednoduché, zvlášť když je obklopen ctižádostivými spolužáky, mořem bublajících hormonů a otravnými dospělými. A co teprve když u vás diagnostikují dyslexii a hyperaktivitu s poruchou pozornosti a k tomu všemu se z vaší učitelky matematiky stane příšera, která vás chce zabít? Přesně v takové situaci se ocitl 12letý Percy Jackson, hlavní hrdina knihy Zloděj blesku, prvního dílu nové knižní série oceňovaného autora Ricka Riordana. Ve svém prvním románu pro mladé čtenáře Riordan propojil řeckou mytologii se strastmi současného dětství. A výsledkem je fantastická zábava…

Lidi od nás ze třídy

8. dubna 2012 v 20:20 | Zizi Ingen |  ZŠ Zdice - moje škola
!!!Moje škola!!!

Podrobněji popsaní řečtí bohové

8. dubna 2012 v 17:51 | Zizi Ingen |  Bohové
Zeus (2.pád Dia) - bůh blesků a hromů, vládce olympu

Největší z nesmrtelných bohů olympských se narodil v Dikteu na Krétě, kde ho uschovala jeho matka Rhea, v jeskyni kde se živil mlékem a kde o něho pečovaly Nymfy.
Když převládal mezi svými sourozenci a ostatními bohy, získal úctu a obdiv všech a tak po souboji Titánů a Gigantů, byl spravedlivě přijat jako vládce a otec všech bohů.
Jeho zbraní byl blesk a vládl na nebi i na zemi. jeho oficiální a věčnou manželkou byla bohyně Héra, která vždy byla stálou a věrnou družkou po jeho boku. Jejich děti byli Ares, Ivi, Eilethia a Hefaistos.
Nespočetné jsou ale jeho milostné pletky s bohyněmi a ženami smrtelnými, které občas provokovali Héřinu žárlivost. Z těchto vztahů měl Zeus další děti, bohy, polobohy a hrdiny. Někteří z mnoha jsou např. z jeho vztahu s Meou se narodil Hermes, se Semeli měl Dionýza, s Litó Apolla a Artemis, s Themidou Moires a Ores a s Mnimosyny, devěd Múz. Nekonečné milostné příhody s ženami smrtelnými přivedli na svět polobohy a hrdiny. Všechny své děti měl rád a ochraňoval je a tito se často stávali předmětem hněvu Héry. Kromě stovek žen, které jak se uvádí měli s Diem tajné milostné historky, se říká, že byl okouzlen dynamickou krásou mladého Ganymidése, který pocházel z trójského královského rodu. Jeho krása byla taková, že ho přivedl na Olymp, aby mu přiléval do číše nektar. Kromě jeho vášní, kterými se bohové, jak jsem již uvedla podobali lidem, byl Zeus bohem, který udržoval spravedlivou rovnováhu. Nejen, že trestal a mstil se, ale také v bolesti soucítil a vždy se snažil ulevit trpícím a spravedlivě rozhodoval.
Výrazy ,,diogennitos" a ,,diothreftos" charakterizovaly schopné vládce té doby, kteří uměli vládnout s rozvahou a smyslem pro spravedlnost.

Poseidón - bůh moře a oceánů

Patřil mezi nejuctívanější bohy Olympu, protože patřil společně s Diem a Hérou mezi nejstarší. Na svém voze křížil svým královstvím v oceánech a mořích, mezi vlnami, které se ho nedotýkaly a vždy byl obklopen radostnými delfíny. I když v Iliadě byl na straně Řeků, v Odyssei pronásledoval Odyssea zvláště poté, co zabil jeho syna Kyklopa Poolyfima. Také ostatní hrdiny potrápil při jejich návratu z Tróje, přestože byl jejich podpůrcem ve válce, bylo mu líto katastrofy města, které sám svýma rukama postavil.

Hádes - vládce smrti, bůh podsvětí.

Hádes, bratr Dia, Poseidona a Héry, byl bůh mrtvých a kraloval v podsvětí, jako třetí vládnoucí bůh , když si rozdělovali svět mezi sebe Zeus, Poseidon a sám Hádes. Měl stejný osud jako jeho sourozenci, byl polknut svým otcem Kronosem a potom byl vyvrhnut.
Ve svém temném království je Hádes tvrdý a nesoucitný. Nedovolí nikomu vrátit se zpět mezi živé. Slouží mu různí démoni a duchové, jako Charontas, který plní úkoly převozníka a převáží duše přes Acheront svou loďkou na druhou stranu, aby se dostaly do království mrtvých. Jeho odměnou byl jeden "ovolos", mince, kterou pohřbívali společně s mrtvým.
Hádes miloval krásnou Persefoni, kterou unesl.
Z hrdinů do podsvětí se dostali Hérakles, Orfeus a Odysseus, přes to, že byli živí.

Áres - Bůh války.

Bojechtivý bůh války Ares, se všude objevuje v plné zbroji a s přilbicí, vždy připraven k boji. Kde je válka a krveprolití, ozbrojená srážka, tam je vždy přítomen Ares, proto byl také řídce zbožňován a nejsou uváděna města, která by ho považovala za svého ochránce. Byl synem Dia a Héry, dokázal se střetnou se všemi bohy, dokonce i se svým otcem. Byl zbožňován v Thébách jako předek jejího královského dvoru, protože i žena Kadmose, krále Théb, harmonie byla jeho dcerou, kterou zplodili s Afroditou.
Opravdu tento hrozivý bůh miloval Afroditu.

Athéna- Bohyně moudrosti.

Po vítězství olympských bohů v souboji Titánů, Zeus se spojil s Mitidou, dcerou Oceánu a Tithie. tehdy prorokovali Uranos a Gaia, že se z této lásky zrodí nejprve Athéna, která se bude svému otci podobat srdnatostí a moudrostí, a později syn, který bude prý chytřejší než on a tím vznikne nebezpečí, že ho jednoho dne připraví o trůn. Zeus tomuto nebezpečí čelil tak, že polkl Mitidu. Ale protože se blížila hodina zrození Athény, poprosil Zeus Prométhea (někteří uvádí, že Hefaista), aby mu otevřel sekerou hlavu. Tehdy uviděli všichni s překvapením, jak mu z hlavy vylezla ozbrojená Athéna, držící kopí.
I když to byla bohyně války, neměla z válek radost. Byla moudrá, chytrá, pomáhala hrdinům, Perseovi, Achillovi, Odysseovi a dalším, ale v její lásce k nim nebylo nic erotického. Athéna a Artemis se rozhodly, že se nevdají a zůstanou panny.
Bohyně Athéna pomáhala lidem i v dobách mírových. Učila je hrnčířskému umění, pomáhala básníkům, učila ženy příst. Často je uváděna jako "Pallas Athéna"(Pallas- hrdinná dívka).

Hermes - Bůh obchodu a proctví, posel bohů a posel duší a zlodějů, cestovatelů.

Hermes se narodil Diovi a Maie, což byla jedna z Pleád a byla velmi krásná. Už od dětství bylo vidět, že z něj bude lstivý a podvodný bůh, protože zatímco byl ještě v zavinovačce, dokázal ukrást voly svému bratru Apollónovi a uschoval je tak, že Apollón musel použít veškeré své věštecké umění a prostředky, aby je mohl najít. Možná, že by to ani nedokázal, nebýt spravedlivého Dia.
Hermes je považován za boha obchodu, krádeže a posla božího. Měl křídla na přilbici, na nohou a držel žezlo. Kromě své povinnosti přenášet zprávy tam, kam ho poslal Zeus, byl i vysílačem duší (vodil duše do podsvětí).

Afrodita - Bohyně krásy a lásky.

O Afroditě existují v souvislosti s jejím zrozením dva různé mýty. Jeden mýtus říká, že je dcerou Dia a Diony, zatímco druhý uvádí, že se narodila ze spermatu boha Uranose poté, co mu genetické orgány spadly do moře, když mu je Kronos usekl. A tak se prý vynořila z mořské pěny Afrodita.Ochraňovala lásku a zamilované a její nejmilejší zábavou bylo zprostředkovávat zamilovávání bohů do smrtelných žen.
S oblibou vytvářela pletky, dostávala koho mohla do tenat lásky a nejraději ze všech se zabývala Diem, který byl každou chvíli zapleten v nové milostné historce.
Sama také nezůstávala pozadu. I když byla vdaná s kulhavým bohem Hefaistem, měla milostný vztah s Aresem.
Afrodita měla ráda růže a myrtu, zatímco její vůz byl tažen párem holubů, což byli její milovaní ptáci.

Apollón - Bůh světla, hudby, krásy, lukostřelby, vlků, delfínů a proroctví.

Patřil do druhé generace olympských bohů a byl synem Dia a Litó (stejně jako jeho sestra Artemis). Těhotná Litó marně hledala skrýš před Hérou, která ji pronásledovala, aby mohla v klidu porodit své děti. Nikde ji nechtěli přijmout ze strachu před hněvem královny bohů. Nakonec ji neúrodný ostrov Dilos poskytl azyl a tam se narodili Apollón a Artemis. Jakmile přišli na svět, tento bůh světla, hudby a proroctví osvítil celý ostrov a jakoby i celý svět.
Apollón byl krásný bůh, vysoký s pěknou postavou, bohatými vlasy a měl mnoho milostných příhod s Nymfami a ženami smrtelnými. Kdysi se zamiloval do dcery boha řeky Pinia, do Dafny.
Současně s jeho pastorálským a prorockým uměním, byl Apollón bohem bojovníkem a měl velký talent ve střelbě šípů do velké dálky.
Byl nadměrně uctíván od lidí svatyněmi, věštírnami, oběťmi a závody. Stal se náboženským symbolem v umění a uctívání. Také byl pokládán za Pythagorova otce.

Dionýsos - Bůh vína a dobré nálady.

Dionýsos je bůh vína, pučení a plodnosti hroznů. Dionýsovo náboženství je spojeno s vínem, tancem a dokáže člověka odpoutat od každodenních všedností.
Dionýsovy orgie se organizovaly s náboženskými obřady a svatými činnostmi v pravém slova smyslu. V průběhu těchto obřadů byla zpívána zbožňovaná Dionýsova píseň.

Artemis - Bohyně měsíce a lovu.

Artemis se narodila Diovi a Litó, ve stejný den jako její bratr Apollón. Byla to bohyně lovu a měsíce. Už jako maličká požádala Dia o to, aby mohla zůstat neprovdána a tak se proháněla po lesích ozbrojená šípy a oštěpy, přátelila se s jeleny a s divokou zvěří.
Byla bohyně mstivá a trestala každého, kdo jevil známky neúcty.
Bohyni uctívali většinou v horských a lesních oblastech. Ochraňovala i Amazonky, což byl ženský národ, nezávislý na mužích, a i ony ji uctívaly.

Héfaistos - Bůh ohně a kovářského umění.

Hefaistos, syn Dia a Héry, byl bůh ohně, hutnictví a kovářského umění. Umělecky zpracovával nejen šperky a bibeloty, ale úplně všechno přes oštěpy až po trůny, přes amfóry po zlaté roboty. On zhotovil na přání Themidy zbroj pro Achillea a umělecky zpracoval jeho štít nádhernými výjevy. Dílnu měl na Limnosu, ale kdekoli jinde, kde byla sopka a oheň.
Měl silné paže jako každý kovář, který pracuje celý den s kladivem u kovadliny, zatímco jeho nohy byly atrofické.
Hefaistos byl také kulhavý, pro což existují dvě vysvětlení.
Podle jednoho vysvětlení, kdysi, když se Zeus hádal s Hérou a Hefaistos se připletl do hádky, ve které obhajoval svou matku, chitil ho Zeus za nohu a shodil ho ve hněvu z Olympu. Jeden thrácký národ Sinthiové, kteří se přistěhovali na Limnos, se Hefaista ujali, pečovali o něj, ale zůstal kulhavý.
Druhé vysvětlení uvádí, že se Hefaistos narodil kulhavý a Héra ze studu utajila jeho zrození a shodila z Olympu. Hefaistos spadl do Oceánu odkud ho posbírala Tythis a Evrinomi, které ho vychovali v mořské jeskyni. Po letech, když se chtěl matce pomstít, poslal jí darem trůn, který sám zpracoval. Když si na něho Héra sedla, byla k němu najednou přivázána a nemohl jí odvázat nikdo kromě Hefaistose. A tak až na prosby druhých bohů se Hefaistos vrátil na Olymp, aby Héru odvázal. Říká se, že Zeus, aby si ho udobřil, dal mu za manželku Afroditu.
Přes to, že byl Hefaistos škaredý, měl vždy pěkné ženy, protože kromě Afrodity jsou uváděny Chari (zosobnění krásy) a Aglaia, nejmladší ze tří sudiček. Z jeho synů jsou nejčastěji uváděni Argonautis Palaimonas, sochař Ardalos, zloděj Perifitis, který byl zabit Théseem, a Erichthonios.

Héra - Ochránkyně manželství

Héra, vážená manželka Diova, bohyně, která chránila manželství a vdané ženy. Její vztah k Diovi začal daleko dříve před svadbou, kdy se scházeli tajně. Po obnovení vlády bohů na Olympu a poté, co se Zeus ujal vlády, konala se jejich svadba.
Héra zasahuje do mnoha mýtů, vychovává kromě svých vlastních dětí řadu jiných, trestá nevěru a tvrdě se mstí milenkám svého muže.

Řečtí bohové z Percyho Jacksona

8. dubna 2012 v 17:49 | Nika |  Bohové

Zeus

Zeus (2. p - Dia) nad Olympem vládne. Má trůn na konci místnosti naproti dveřím více vlevo. V prvním díle se percy vydal hledat jeho blesk a nakonec mu ho předal. Zeus se ho pak vydal očistit. Zeus je docela přísný ale zároveň milující otec a vnuk. Nejvíc ze všeho ale nenávidí Krona, svého otce. Když porazil s pomocí blesku a svých bratrů Titány tak losovali o svou moc. Zeus začal vládnout nad oblohou jako druhý nejstarší z bratrů. Poseidónovi připadlo moře a Hádovi podsvětí. Hádes pak začal vznášet námitky a tvrdil že Zeus švindloval. Po druhé světové válce uzavřel s bratry přísahu že už nikdy neoplodní žádnou smrtelnici. Údajně se bojí své ženy ale ti už spolu absolvovali několik sezení v manželské poradně. Je popisován jako vysoký svalovec s mohutným modrým plnovousem.


Apollón

Apollón je bůh slunce a tyto povinnosti získal když svět opustil Hélios. Jezdí na nebi v automobilu který žhne. Jeho trůn je na levé straně sálu a Apollón sedí třetí od dveří. Ve třetím díle odvezl Percyho, Thalii a Lovkyně do tábora. Thalii posadil za volant ale ta se z toho málem zbláznila. Pak děti navedl na západ podzemkou když se vydával za bezdomovce. Pořád chodí ve slunečních brýlích a většinou má u sebe Ipod

Hermés

Lukův otec, bůh zlodějů. Zároveň je otcem bratrů Stollových a mnoha dalších v táboře. Přátelí se s Percym a nemůže stejně jako Artemis někdy vystát Apollóna a jeho Haiku. Často Percymu a jeho přátelům pomáhá. Např. v druhém díle jim dal multivitamíny a lahvičku větrů. Je hlavním pošťákem bohů. Nikam nechodí bez Aeskulapova žezla, tedy tyče na které jsou omotaní hadi. Tuto hůl dokáže přemněnit na mobilní telefon. Jednou vyprávěl Percymu jak Apollónovi ukradl sluneční krávy ale jak se z toho vykroutil když vynalezl hudbu. Tím Percymu naznačil že má dělat i věci které jsou proti pravidlům, hlavně že to má nějaký účel.


Héfaistos
Héfaistos je bohem kovů a ohně. Má mnoho dětí v Táboře včetně Beckendorfa. Percy mu prokázal službu tím že se vypravil do hory svaté Heleny. Héfaistos mu pak dal na výběr jestli chce zůstat v Ogygyi a pak ho dopravil do tábora. Héfaistos byl shozen z Olympu kvůly žádosti Héry protože byl mrzák a celkově nedělal bohů dobré jméno. Legendy to pak svedly na Dia. Na konci 4. dílu se ho i kvůli Nikovi zastanou Annabeth i Percy.

Umístění trůnů
  • Toto umístění platí pouze v čas zimního slunovratu.
  • OlympPJ.jpg


Život, Smrt a jiné citáty a obrázky

8. dubna 2012 v 17:36 | Zizi Ingen |  Citáty

ŽIVOT...
- Život je jako žebřík do kurníku - krátkej a posranej.
- Život je boj, který stejně nikdo nevyhraje.
- Život je bahno a jenom svině v něm uměj chodit.
- Život je jako běh v rozvázaných botách. Dřív nebo později si beztak rozbiješ hubu.
- Život je příběh s předem odhaleným koncem...)
- Život je boj, tak se tady všichni pozabíjejte a já bych s dovolením prošla...
- Nechtěj od života mnoho... a budeš šťastný... možná..
- Když v životě najdeš cestu bez překážek, určitě nikam nevede.
- Neber život příliš vážně.. stejně z něho nevyváznaš živý...
- Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit. Tak mi teď neříkejte, jak mám žít...
- Život je boj, láska je hřích a tak si pamatuj, že vyhraje smích.
- Neper se, život ti dá do držky sám....


Smrt...
- Až zemřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi celý svět mohl políbit prdel.
- Nehledej smrt- ona si tě najde sama a záleží jen na ní, za jak dlouho.
- Nosím pouze černou, dokud nevymyslí něco temnějšího.
- Nemůžeš zabít to, co jsi nevytvořila...
- Kdo pije, umře. Kdo nepije, umře ještě dřív, protože ten kdo pije ho přejede.

Obojí dohromady...
- "Sni, jako bys měl žít navždy. Žij, jako bys měl zemřít dnes."
- Každý člověk zemře. Ne každý člověk opravdu žije.
Různé...
- Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra, udělej to pozítří a máš 2 dny volna!
- Neraduj se ze světla na konci tunelu,s největší pravděpodobností se jedná o protijedoucí lokomotivu.
- Jaro v duši, slunce v těle, pošli zimu do pr****!!!
- Tak dlouho se člověk naklání z okna, až z něho vypadne.
- Kdo jinému jámu kopá, nazývá se hrobníkem.
- Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení.
- Zadarmo ani tobě nehrabe.
- Tak dlouho do lesa volal, až přišel hajný a rozbil mu hubu.
- Usmivejte se. To vetsinu lidi rozhazi, protoze nevi, co si o nich myslite...
- Nic neomezuje svobodu slova tak, jako rozbita huba!..
- Neduveruji velbloudum a vseobecne nikomu, kdo dokaze tyden nepit!...
- Jestli nejsem zde, jsem jinde, Ještě se mi nestalo, abych byla nikde.

Sms pro Exoty

8. dubna 2012 v 0:05 | Zizi Ingen |  Citáty
Tak a tady je pár tipů na Sms, rozchody po telefonu, psaní kámošům a tak... To nemyslím, že to hned máte poslat někomu za svých přátel. Je to jenom legrace!!!


- mas IQ bublajiciho blata a padajici sisky
- Jestli si myslis, ze si z tech tvejch kecu sednu na prdel, tak to se pekne mylis, ja jen, aby ses pak nedivila, kdyz te pro zmenu uzemnim ja, to si sednes a uz ani nevstanes.
- Nad nama se tahnou mraky, netlem se a tahni taky
- Az ja budu v hrobe hnit a ty pujdes okolo, zakopni a zlom si hnaty, ty falesna potvoro!
- Já existuju, protože měl Bůh smysl pro krásu. Ty existuješ, protože měl smysl pro humor.
- Ty jsi tak ubohej, že mi přijde ubohý o tobě vůbec mluvit.
- Kdyby blbost byla rychlá, tak bys musel do kopce brzdit.
- Jseš drsnej jak ukrajinskej toaletní papír.
- Do Vašeho mobilu byl instalován čichový čip. Gratulujeme, jste první člověk, kterému huba smrdí víc než tygrovi hovno. S
pozdravem Váš operátor.
- Tak Ty se mi budeš smát? Hmm... Abych Ti nerozdrtil lebku!
- O některých lidech se říká, že jsou tak debilní, jak vypadají. O tobě to ale netvrdím... ty jsi debilnější.
- Lásko, jseš tak velkej machr, že si o Tobě nechávám zdát. A věř mi, že takový noční můry jsi v životě nezažil!
- Dám Ti takovou ránu, že Ti z nosu vyletí komár na lyžích.
- To, že Ti občas něco nedojde, není chyba České pošty.
- Víš co?! Nevíš?! Jseš trapná jak bublinka ve vodováze!
- Chceš vědět, jak vypadáš? Tak zavři oči a představ si Dannyho DeVita s nosem Michaela Jacksona. Tohle je proti Tobě krasavec!
- Nemáš náhodou dvojče? Takhle blbej nemůže bejt jeden!
- Připomínáš mi rozkvetlou jarní louku... Na tu jsem taky doslova alergická!
- Jseš tak hnusnej, že když jsi byl malej, máma Tě musela ověšet masem a potřít krví, aby si s Tebou aspoň ty psi hráli.
- Ještě slovo a bude facek jak v americkém filmu!
- Toto je SMSka hrůzy! Kdo si ji přečte, bude ještě 10krát ohyzdnější! Bohužel u Tebe už to horší být nemůže!
- Kdybych věděl, kterej úchyl mi dal číslo na Tebe, řekl bych mu, že proti Tobě nemá konkurenci!
- Viděl jsem Tvou budoucnost! Vidím luxusní vilu, Mercedes, bazén, krásnou manželku. Vidím také Tebe, stojíš tam a čumíš na
to všechno dírou v plotě.
- Ty vole, jsi jednoduchej jak sčítání..
- Jsi milej- asi jako střep v oku..
- Ja te tak kopnu, ze porodis to dite, co jsi nedavno potratila!
- Ses tak nenapadnej jako trimetrovy hovno na dalnici!!!!!!!!
- Zeptala jsem se boha na kvetinu a dal mi zahradu, zeptala jsem se boha na strom a dal mi les, zeptala sem se boha na curaka a dal mi tvoje cislo!
- Lepsi je byt sprt nez blba primitivka jako ty !!
- Nase odborna komise pro rozvoj kultury Vas vybrala jako model roku 2006 pro sochu s nazvem: Krasa pomiji, ale blbost je vecna!
- Policie hleda osobu, kteta je mila, krasna, uzasna, sarmantni a sexy! Takze ty jsi v bezpeci, ale kam se mam k certu schovat ja?
- Prijde Lucinka domu a povida: Mami ja mam ten nejosklivejsi oblicej na svete. Maminka: Lucinko, to neni pravda to bys mela vydet xicht kterej si cte tuhle SMS !!!!!!! !!!!!!! !!!!!!!! !!!!!! !!!!!
- Koukam dlouho z hluboka, vecer v zrcadle totiz vidim curaka! Rano vidim opici! Jdi pry hnuse do pici! To vsak jsou pohledy tvoje, nemas dosti krasozbroje!!! Takovy jsi trapny hnus, tak odprejskni debilus!!!
- Je mi smutno a mam deprese, nechce se mi zit a vsechno me stve. Kdyz si ale vzpomenu na Tebe, rozzari se mi oblicej, protoze vim, ze existuje nekdo, kdo ma horsi ksicht nez ja.
- 1.den Bůh stvořil den, ďábel noc 2.den Bůh stvořil lásku, ďábel milenku 3.den Bůh stvořil čistotu, ďábel sex 4.den Bůh stvořil tebe a ďábel chcípnul smichy!
- Slunce svítí, táhnou mraky a ty vole táhni taky!
- Kluci jsou jako cibule... loupeš jednu slubku za druhou a to, co nakonec zbude, je k pláči....
- Koukám že tě navštívila moudros ! Ale ty jsi nebyl doma.
- Ptal ses jak moc tě miluju a já ti nikdy neodpověděla. A viš proč? Protože tě miluju vic než čokoládu, Boha, svoji matku, nebo dokonce víc než jahody. Jenže to ma háček: mám cukrovku, jsem nevěřící sirotek, a po jahodách mám vyrážku. Už víš, prčc jsem ti to nikdy neřekla? ...nechtěla jsem ti ublížit, sorry.
- Dej mi pár gumových rukavic a zmlátím tě do krve!!!
- V televizi říkali, že prase bradavičnaté je ostuda přírody, to ale ještě neviděli tebe!!!
- Někoho tak debilního jako ty jsem ješte neviděl: Nejenom že mi teď neodepíšeš, ale ani nevíš kdo jsem.
- Máš IQ jako automatická pracka (vypnutá)
- Největší katastrofa uplynulýho tisíciletí byla, že jsi se narodil zrovna ty.

Citáty

7. dubna 2012 v 23:18 | Zizi Ingen |  Citáty
- I slepice by se divila,kolik toho snese člověk.
- Kdyby nebe vyslyšelo dětské modlitby, nezůstal by naživu ani jeden učitel.
- Škola není hospoda, abychom v ní od rána do večera vysedávali.
- Jsou lidé, kteří mají všechno v malíčku, protože je tam víc místa, než v jejich hlavách.
- Dědičnost je to, v co věříme, máme-li geniální děti.
- Když děti nedělají nic, dělají neplechu. (Henry Fielding)
- Nemožné - to slovo najdeš jen ve slovníku hlupáků
- Mír bez svobody žádným mírem není
- Život je krásnej, ale člověk musí být pořád trochu nalitej.
- Jednou přijde doba, kdy se budu muset rozhodnout. Buď začít srát nebo vypadnout z hajzlu.
- Chucka Norrise jednou kousla kobra. Po osmi hodinách krutých bolestí chcípla.
- Když je život děvka, správný chlap ji plácne po zadku a jde dál.
- Nepodezírej lidi ze špatných úmyslů, pokud to lze vysvětlit debilitou.
- Začínal jsem z ničeho a většinu z toho pořád mám.
- Chytří lidé používají Google a nevolí komunisty.
- Když mají manželé problémy tak za to můžou vždy obě strany. Jak manželka tak i tchýně.
- Těžko na svičišti, lehko v epicentru jaderného výbuchu.
- Přestala jsem brát antikoncepci a začala polykat antidepresiva. Mám šest dětí a jsem v pohodě.
- Dřiv jsem byla namyšlená, ale teď už jsem dokonalá.
- Dávejte si bacha na to co si přejete. Mohlo by se to splnit.
- To není v prdeli, to je v lidech.
- Nad alkoholem nelze zvítězit, jen Moraváci remizovali.

Zkoušky jsou jako ženy. Nemůžete je udělat všechny a už vůbec ne na poprvý. = To je jediný citát o ženách, který mi připadal správný.

Dochází mi slova

7. dubna 2012 v 23:13 | Zizi Ingen |  Básničky a poezie
Tady je básnička, pro ty, kterým dochází inspirace jako mě! Ať se líbí!


Já fakt už nevím, co měla bych psát,
snad ne kraviny o tom, že bojím se vás.
Ale to jsou keci! Nejsem, jak ostatní!
Já kašlu na věci! Davu se nestraním.
Koukám do netbooku, žádný mail.
Na chatu mi píšou, že jsem like!

Dochází mi slova, už nevím, co psát.
To říká každý, kdo měl někoho rád.
Já jsem jiná, ztracená, divná,
protože chci bejt very slavná.
Ostatní říkají: "Holka žádná sláva!"
Klidně mě urážejte, pomlouvejte, mě to neva!
Mě už docházejí slova!

Nejlepší kniha

7. dubna 2012 v 23:05 | Nika |  Moje pocity a různá témata...
Když se vás někdo zeptá: "Jaká je vaše nejoblíbenější kniha?" Nejspíše vás napadne spousta knih. Někomu se líbí Pán prstenů, jiný je spíš na romantiku a tak si přečte třeba Upíří deníky a co třeba horory nebo fantasy?
Musíte uznat, že možností je mnoho. Každý ale némá jen jednu oblíbenou knihu nabo autora. Právě naopak. Mnoho lidí má spoustu povah a spoustu nálad a podle nálad se řídí při výběru knihy, kterou si chce přečíst. Ale když čtete tolik jako já, poznáte, že je každá kniha stejná, ale přece jiná. Všechny mají jeden jediný cíl: ukázat autora v tom nejlepším světle, vyjádřit jeho nálady a pocity.
No, uznejte. Někteří z vás, kteří třeba něco píšou, jsou jiní. Žijí ve vlastním světě a vnímajího jinýma očima. Jsou jiní, protože se vyjadřují. Nevyjadřují se jako jiní. Třeba hudbou nebo kreslení, ale slovy. Díky tomu se tolik liší od ostatních.
Díky tomu jsme jiní, vzláštní.
Nikdy se vám nestane, aby jste četli dvě knížky, každou od jiného autora a přesto by byli stejné. To je na tom, tak super. Kniha vyjadřuje člověka a každý člověk je jiný ať si říká, kdo chce, co chce.
Hlavní postava je ve většině případů podobná autorovi. Chováním, podobou, hláškama... čímkoliv. Ale jsou si podobné. Protože právě tou hlavní postavou dává člověk najevo sám sebe a své blízké. Když někoho nesnáší, udělá z něj záporáka. Když někoho miluje, je to přítel\kyně hlavní postavy a když je s někým v neutrálu doopravdy, bývá to tak i v knížce.
Podle mě je to dobře, protože tak dávájí lidi najevo sami sebe a ukazují se v tom dobrém a někdy i zlém. Ukazují na sebe jako na něco výjimečného, což taky jsou. Všichni jsme. A každý by si měl zkusit o sobě něco říct. A to jakým koliv způsobem. Můžete napsat právě knížku, nebo si můžete psát deník, založit blog a nebo prostě něco napsat na kus papíru a někam schovat.
Ale ať jste jakého koliv druhu, rasy, povahy či, co já vím, pamatujte, že jsme všichni výjimeční a správní. Že by sme nemohli existovat jeden bez druhého. A že i když všechny knížky nemají dobrý konec. Musíme se o něj alespoň pokusit. A když to nevyjde? Nevadí. Aspoň budete moc říct: "Já se snažil až dokonce!"