Chybou je, když věříš každému, ale chybou je i to, když nevěříš nikomu. (Seneca)

Básnička o Viktorii

14. ledna 2012 v 18:31 | Zizi Ingen |  Básničky a poezie
Srdce ač netluče v ohni se zmítá,
v očích nemá slzy a přesto vzlyká,
Žíly teď bez krve, proudí v nich jed,
kůže studenější než kdy předtím, víc jak led.
V hlavě má myšlenku pouhou,
myšlenka kříží se s touhou.
Touhou usmrtit dívku skoro upíří,
s tím co zavinila, se nikdy nesmíří.
I když je bez citů, podobná zvěři,
přes hrozbu osmi jí zabít běží.
Byl posedlý krví a ač byl zdatný,
upír, kterého milovala je teď mrtvý.
Vítr rozfoukal rudé vlasy,
v bílé tváři plné krásy,
běží za pachem lidské dívky..
Už si pomalu zuby brousí,
v myšlenkách už Bellu rdousí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama